ecomail.cz

EKG - nenáročné vyšetrenie srdca


Srdce (latinsky cor nebo cardia, z řečtiny - καρδία, kardia) je dutý svalový orgán s oběhovým systémem, uložený v hrudníku. Svými pravidelnými stahy zajišťuje oběh krve tělem. Obstarává tím i přenos dýchacích plynů, živin, odpadních látek a další funkce v organizmu.


Dospělý člověk má srdce asi 12 cm dlouhé a 8–9 cm široké. Hmotnost srdce se liší podle pohlaví, u muže se pohybuje kolem 280–340 g,u žen kolem 230–280 gramů. Průměrně srdce udělá každý den přibližně 100 000 úderů. Stavbou, funkcí a chorobami lidského srdce se zabývá lékařský obor kardiologie.

Srdce pumpuje v těle celý život. Nejen proto jeho činnost a funkce v těle člověka a jiných živočichů přitahovaly pozornost vědců a lékařů od nepaměti. Do dvacátých let 20. století neměli ale praktičtí lékaři k dispozici jinou spolehlivou diagnostickou metodu k vyšetřování vnitřních orgánů včetně srdce než poklep a poslech. Nástup rentgenové diagnostiky umožnil podstatné zkvalitnění rozpoznání plicních i srdečních onemocnění, dokonce v jejich raném stádiu, kdy je šance na zvládnutí nemocí mnohem vyšší.

Významným krokem v klinické diagnostice byl objev mechanizmu elektrokardiogramu a vytvoření základů elektrokardiografie (EK G) jako rutinní vyšetřovací metody.

Objevitelem metody byl všestranně nadaný nizozemský fyziolog Willem Einthoven. Narodil se 21. května 1860 v S emarangu na Jávě (tehdejší Nizozemská východní Indie, dnes Indonésie), kde jeho otec působil jako lékař. Jeho matka byla dcerou vysoce postaveného nizozemského koloniálního úředníka. Otec však zemřel, když bylo Willemovi deset let. Matka se svými šesti dětmi vrátila zpět do Holandska a usadila se ve městě Utrecht. Tam také začal Willem v roce 1878 studovat medicínu, aby se stal praktickým lékařem jako jeho otec. Protože však byl výjimečně nadaný a pracovitý, jeho profesní kariéra se nakonec oproti původním plánům vyvinula jinak. Nedlouho po promoci, ve svých dvaceti pěti letech, byl jmenován profesorem fyziologie a histologie v L eidenu, kde pak působil celý život. Zemřel 29. září 1927.

Einthoven, jak již bylo uvedeno, byl všestranně nadaný. Byl vynikající matematik, ale i fyzik a fyziolog a tzv., co vzal do ruky, to se mu povedlo. Časem se zaměřil na elektrofyziologii. Tento obor se věnuje zkoumání elektrických dějů, které probíhají v organizmu, zejména v nervovém systému a svalech včetně svalu srdečního.

Srdeční aktivity již studovali lékaři a fyziologové po dlouhá léta. Tomuto výzkumu se věnoval např. i významný český přírodovědec J. E. Purkyně (1787–1869). V polovině 19. století popsal vlákna v srdci, ale na jeho výzkum se zapomnělo. Dnes nesou tato vlákna, která jsou součástí převodního srdečního systému, jeho jméno.

V roce 1907 Britové A. Keith a M . Flack popsali mikroskopické ústrojí v srdci významné pro přenos impulsů z předsíně do komory. Rok předtím objevili německý patolog K. A. L. Ashoff a jeho japonský  spolupracovník Sunao Tawara menší uzel mezi síní a komorou (druhotně vzruchové centrum). V srdci, jako v každém svalu, vzniká při stahu akční elektrický proud, při námaze dokonce celá řada akčních proudů, jejichž součet skládá velmi složitou křivku. Einthovena napadlo, že by mohlo měření těchto proudů dát informaci o činnosti srdce.


Myšlenka byla vynikající, ale realizace mnohem složitější. Bylo totiž nutné zaregistrovat křivku zvanou elektrokardiogram a současně ji analyzovat. I tady se projevila Einthovenova genialita a všestrannost. Pro snímání důležitých potenciálů stanovil 3 standardní dvoupólové končetinové svody, které tvořily tzv. Einthovenův trojúhelník, v jehož pomyslném těžišti leží srdce. Po třech letech usilovné práce se mu podařilo v roce 1903 zkonstruovat a dát do provozu první přístroj svého druhu – elektrokardiograf. Přístroj tehdy vážil 300 kg a jeho obsluhu zajišťovalo pět pracovníků. Po pěti letech praxe s tímto přístrojem a po získání 5 000 záznamů elektrické aktivity srdečního svalu zveřejnil v roce 1908 výsledky svých zjištění v odborném tisku. V roce 1924 byl za „objev mechanizmu elektrokardiogramu“ oceněn Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu.

V současné době je elektrokardiografie, „natáčení srdce“ (EK G) základní vyšetřovací metodou v kardiologii. Pomocí křivky zobrazuje elektrickou aktivitu srdce. EK G se nejčastěji využívá k diagnostice v případech, kdy pacient pociťuje bolesti na hrudi, dušnost, závrať a pocity bušení srdce nebo preventivně. Srdeční choroby v současné době patří mezi nejčastější příčiny smrti, zejména ve vyspělých a bohatých zemích.

Elektrokardiografem jsou u nás vybavena všechna zdravotní střediska i některé jednotlivé ordinace praktických lékařů. EK G je základní součástí každého interního vyšetření. EK G vyšetření pro pacienta znamená nenáročnou metodu vyšetření srdce. Pacient leží při vyšetření na lůžku na zádech s obnaženou horní polovinou těla a obnaženými kotníky. Zdravotní sestra nebo lékař mu připevní na určená místa snímací elektrody. Na zápěstí a kotníky pacienta jsou umístěny tzv. končetinové elektrody. Každá z nich má svoji barvu (červenou, žlutou, zelenou a černou). Další elektrody jsou pomocí přísavek připevněny na hrudník. K zajištění lepší vodivosti se někdy potírá na těchto místech pokožka vodou nebo speciálním gelem. Po připevnění snímacích elektrod začíná vlastní měření. Při něm velmi záleží na tom, aby pacient zůstal v úplném klidu, nehýbal se a nemluvil. Z přístroje vyjede na papíru záznam srdeční aktivity vyšetřovaného pacienta nebo se zobrazí na monitoru přístroje. Vyšetření je absolutně nebolestivé, není před ním potřeba žádná zvláštní příprava. Pacient může po ambulantním vyšetření ordinaci opustit a věnovat se svým záležitostem. Lékař záznam vyhodnotí a určí další postup.


Srdce je všeobecně symbolem lásky, náklonnosti i přátelství. Naši předkové se domnívali, že srdce je sídlem citu, myšlení a duše. Proto se symbol srdce používá jako připomínka nějaké zvláště oblíbené osoby nebo jako dáreček pro osoby člověku milé.
Srdce také bývá symbolem odvahy a energie, což je obsaženo ve rčeních, jako: „bojovat srdcem; postavit se k situaci srdnatě; nechal v té práci kus srdce“, nebo vyjádření vřelého vztahu k něčemu je často používaný výraz – „je to moje srdeční záležitost“. Slovo srdce se také používá k vyjádření důležitosti, např. ve spojení, že někdo nebo něco je srdcem události, společnosti, firmy, továrny, geografického území atd.
Přísloví „mít srdce na dlani“ znamená srdce pootevřené všem. Většinou se tak mluví o lidech, kteří rádi a všem pomohou nezištně, tzv. „od srdce“.
Zdravé srdce bývá přirovnáváno ke kovu, což vyjadřuje např. rčení – „má srdce jako zvon“.
Barva, kterou lidstvo pro zobrazování srdce určilo, je červená.

Autor: prevzaté z časopisu Sféra