ecomail.cz

Ekzém z pohľadu klasickej a celostnej medicíny

Ekzém je kožní onemocnění, které má chronický charakter. Jde o postižení pokožky, na níž se tvoří svědivá načervenalá zánětlivá ložiska. Zánět je neinfekční, i když se v některých případech může infekcí komplikovat. Projevuje se šupinatěním kůže, prasklinami, olupováním, pupínky nebo vodnatými puchýřky, které v určité fáz i praskají, a ekzém začíná mokvat. Chronicita procesu vede k narušení struktury kůže, k jejímu zhrubění a ztluštění. Velmi nepříjemným projevem je svědění různé intenzity.


Typy ekzému
Klasická medicína rozlišuje ekzém atopický – alergický a kontaktní. Atopie je geneticky podmíněná schopnost reagovat alergicky, alergický ekzém je podmíněn kontaktem s alergenem nejčastěji inhalačním nebo potravinovým. Kontaktní ekzém je pak způsobem přímým kontaktem pokožky s alergizující látkou.

Atopický ekzém je onemocnění, které v současné době přibývá. Objevuje se již v kojeneckém věku. Díky genetické odchylce dochází v imunitním systému ke zvýšené reakci na kterýkoli alergen. Kůže atopika navíc bývá sušší a tím náchylnější k poškození a k infikování  Často se objevuje dráždivost, svědění a přecitlivělost kůže. Někdy se ekzému říká neurodermitida, právě kvůli těmto potížím. Tento typ ekzému se prvně objeví u miminek zejména při prvním kontaktu trávicího traktu s cizorodou bílkovinou. Nejčastěji jde o bílkovinu kravského mléka. Postupem času se ekzém začíná zhoršovat v určitých ročních obdobích – zejména na podzim a na jaře. Významnou spouštěcí roli zde hraje i stres, poruchy hormonální rovnováhy například v období menstruace, porodu a poporodního období, ale i klimakteria. Zhoršení také nastává při současně probíhajícím akutním onemocnění, například při virózách, angínách, zánětech průdušek, průjmech a dalších nemocech.

K nejběžnějším alergenům kromě výše uvedené bílkoviny kravského mléka patří také jiné potraviny – lepek, sója, vejce, ovoce, koření. Dále k vyvolávajícím alergenům patří také alergeny přicházející do organizmu dýchacími cestami – pyl, prach, roztoči, peří, plísně a jejich spory, srst zvířat, jejich sliny (zejména u domácích mazlíčků – kočka, pes, morče, fretka).
K seznamu přidáme ještě léky, chemikálie jako jsou čisticí prostředky, prací prášky, stabilizátory, konzervanty, barvy, ale i kosmetické výrobky, krémy, parfémy, dekorativní kosmetika.

V rodinách pacientů trpících atopickým ekzémem se objevují ale i další typy alergických nemocí, jako je senná rýma, astma, lupenka či jiné kožní autoimunitní problémy. V současné době se podle některých autorů ekzém řadí mezi autoimunitní nemoci způsobené nadměrně reagující imunitou.

Kde se ekzém objevuje nejčastěji?
Projevy atopického ekzému můžeme očekávat u kojenců zejména na tvářích, obličeji, ve vlasech. Postupně se rozšiřuje na končetiny i trup, krk, za uši. U starších dětí je nejnápadnější v loketních a podkolenních jamkách, kolem zápěstí a kotníků. U dospělých jde nejvíce o ruce, někdy okolí úst a očí. Atopický ekzém většinou kolem puberty mizí. U někoho se objeví takzvaný dermorespirační syndrom, což znamená, že se u něho střídají projevy onemocnění dýchacích cest s kožními projevy. Pokožka u lidí s atopickým ekzémem vždy bude sušší a méně odolná než u zdravých jedinců.

Kontaktní ekzém vzniká při kontaktu pokožky s dráždivou látkou. Může se jednat o kosmetické přípravky, léčiva nebo šperky (kovy přítomné ve špercích – v hodinkách, zejména nikl, chrom, kobalt). Pokud je poškození přímé dráždivou látkou (kyselina, louh, čistící nebo prací prostředky), mluvíme o iritačním ekzému, neboli ekzému z podráždění. Pokud dojde ke styku pokožky s alergenem, pak mluvíme o kontaktním alergickém ekzému. Po tomto kontaktu se rozvine nepřiměřená reakce imunitního systému se vznikem zánětu pokožky. Po opakovaném styku s alergenem se rozvíjí zánět pokožky rychleji.

Jakým způsobem můžeme ekzém diagnostikovat?
Diagnostika ekzému se provádí podle vzhledu kožních projevů a podle anamnestických údajů (například alergie v rodině, požití určitého jídla, kontakt s cizorodou látkou atd.). Je možné provést alergologické vyšetření na přítomnost protilátek třídy IgE, které potvrzují alergickou složku. Jindy se může provést diagnostika alergenu tzv. prick testem, kdy se kapka alergenu nanese na kůži a kopíčkem se jemně naruší povrch kůže – nesmí dojít ke krvácení. Výskyt kopřivkového pupenu, někdy s mapovitými výběžky svědčí pro pozitivitu alergenu.

Jindy se provádí testy, kdy se možné alergeny nanesou na kůži pod náplast, a po určené době se odečítá pozitivita reakce. Slouží k vyloučení kontaktních alergenů. Eliminační testy spočívají ve vyloučení určité potraviny z jídelníčku a jejím opětovném zavedení a pozorování reakce. Důležité je, aby se pacient sám pokusil sledovat, co mu vyvolává potíže, při jakých příležitostech dojde ke zhoršení jeho projevů. Z infikovaných míst se dělají stěry a vyšetřuje se kultivací, o jaký mikroorganizmus jde.

Jakým způsobem můžeme ekzém léčit?
Léčba podle klasické medicíny se soustřeďuje na ošetření a léčení kůže. Využívá roztoků na oplachování mokvajících míst (hypermangan, sol. Jarisch), kortikoidové masti na utlumení zánětlivých projevů (Locoid, Elocom, Beloderm…), promašťující léčiva (Ambiderman, Excipial, Lipobase, Vaselinum flavum….), léčebné koupele – olejové, z mořské soli (vychází z toho, že u moře se spousta kožních problémů zlepší), ultrafialové záření (fototerapie), klimatoterapie (zlepšení kožních problémů u moře, v horách), dále antihistaminika – léky tlumící alergické projevy (Dithiaden, Zyrtec, Xyzal, Claritin, Aerius…), kortikosteroidy celkově působící Prednison, Triamcinolon…), imunosupresiva – léky působící na utlumení imunitních projevů (cyklosporin), dále vakcíny pro zmírnění alergických reakcí. Klasická medicína využívá i obecných doporučení, která jsou ale málokdy splnitelná. Jde například o vyhýbání se pylům, což běžně nelze uskutečnit, pokud člověk musí chodit ven. Dále zmenšit prašnost prostředí, ať již domácího, pracovního, úprava stravy, vyloučení alergenů, vyhýbání se kontaktním alergenům – šperkům, prádlu, oblečení, avivážím, kosmetice a jiným, zabránění kontaktu se zvířaty. Vyloučení nevhodného zaměstnání je dnes poměrně velký problém.

Z pohledu celostní medicíny vidíme ekzém nejenom jako onemocnění kůže. Vnímáme ho jako projevy zanesení organizmu toxickými látkami a zatížení orgánů (jater, ledvin, střeva, lymfatického systému, plic), které za detoxikaci organizmu odpovídají. Nemohou tudíž díky oslabené funkci dostatečně vylučovat toxiny z organizmu přirozenými cestami, a proto je organizmus vylučuje přes kůži. Podle lokalizace ekzému na těle a podle reflexních ploch orgánů či akupunkturních drah můžeme dokonale určit, který orgán trpí nejvíce a který tedy musíme posílit, aby začal detoxikovat správně, a tím aby nedocházelo ke kožním projevům.

Přírodní medicína vidí příčiny ekzémů stejně jako klasická medicína ve zhoršujícím se životním prostředí jednu z příčin vzniku kožních nemocí, zejména ekzému. Mezi nejdůležitější patří znečištění ovzduší. Udává se vyšší procento ekzematiků ve městech oproti venkovu. Neoddiskutovatelný je i vliv kouření, pobyt v uzavřených místnostech po většinu dne (výškové kancelářské budovy s klimatizací, či naopak špatně větratelné vlhké a tmavé místnosti, kde se výborně daří mikrobům, plísním, prachu), používání těkavých látek, WC deodorantů, parfémů, bytových vůní. Extrémní vlhkost, střídání teplot, zejména výrazné zahřátí zhoršují svědění.

Jaké jsou možnosti přírodní medicíny při ekzémových onemocněních?
Přírodní medicína zahrnuje zejména detoxikaci organizmu a při jejím provádění se soustředí na používání dietních opatření, vyloučení zejména potravinových alergenů. K detoxikaci lze využít bylin, bylinných čajů, extraktů, informačních a biorezonančních přípravků a homeopatik.

Diochi nabízí celou řadu preparátů cíleně složených pro detoxikaci určených orgánů. Je potřeba pročistit lymfu, ledviny, játra, tlusté střevo. K jejich detoxikaci lze využít preparátů v podobě kapek, kapslí či bylinných čajů. Podstatně větším problémem je ale nastartovaná autoimunita.

U mnoha pacientů je třeba dodržovat dietní opatření celoživotně. Roli zde hraje epigenetické prostředí. Díky jeho změnám se objevuje stále více potravinových intolerancí působených vadnou genetickou informací, která vede ke snížené tvorbě enzymů pro štěpení a metabolizmus určitých látek.

Autor: prevzaté z časopisu Sféra