ecomail.cz

Keď jete, tak naozaj jedzte!


Výživa, jak známo, úzce souvisí s trávením. Potrava musí projít trávením, aby tělo zvládlo vyextrahovat z hmoty energii a mohlo žít! 


Tam pod kůží a svaly břicha se nachází neuvěřitelný vnitřní svět, plný geniálně poskládaných orgánů a mezi nimi se proplétá od našich úst až na svůj konec naše trávicí ústrojí. O trávení a střevech neradi mluvíme, protože jeho součástí jsou procesy, které nám někdy dělají starosti zejména ve společnosti a rozhodně nemáme touhu je rozebírat s okolím. Jsme zvyklí obdivovat mozek za to, jak je geniální a srdce za to, jak nám po milionté rozpumpuje krev po celém těle, ale o střevech se bavit nechceme. Když jsem před pár lety jako začínající nutriční konzultant, začala detailněji studovat střevo a jeho vesmír, málem jsem spadla úžasem ze židle. Kdybychom byli průhlední, mohli bychom vidět tu neuvěřitelnou aktivitu, díky níž se z čokoládového dortu či dýňové polévky během pár hodin stane energie. Mohli bychom přihlížet, jak síť jemňoučkých nervů rafinovaně proplétá střevní stěnu, sbírá informace a reguluje komunikaci s mozkem a rozuměli bychom najednou tomu, proč se místu uvnitř našeho břicha říká „druhý mozek“.

Střevo tvoří 2/3 imunitního systému, produkuje více než 20 vlastních hormonů, nervový systém ve střevě obsahuje přes sto milionů neuronů, což je více než počet nervových buněk v míše. Střevo rozpozná všechny molekuly z naší snídaně, svižně odchytává v krvi kolem plující hormony, diskutuje s imunitními buňkami, jak se jim daří, vydrží neustálý hluk střevních bakterií… A nejen to, všimli jste si všech těch metafor? „…leží mi to v žaludku… zvedá mi to žluč… nemůžu to strávit… sevřelo se mi strachy břicho… chce se mi z toho zvracet…“ a mnoho dalších metaforických vyjádření reálných psychofyziologických vjemů, které vycházejí nikoliv z hlavy, ale z našeho břišního mozku.

Moudrost našich útrob je něco, co Japonci využívají zcela běžně a když říkají „já vím“ ukazují si na své břicho místo na hlavu. Zajímavé, že? Ukazuje se výzkumy v posledním desetiletí, že stav naší mysli, naše nálada, tendence k úzkostem a depresím jsou velmi často jako konec jednoho lana spojené se střevem a jeho pohodou. Má se střevo dobře a je zdravé? Má krásnou růžovou, silnou střevní stěnu s čistou výstelkou? Má spokojený, vyvážený a pro nás dobře fungující mikrobiom (všichni naši miniaturní spolubydlící žijící uvnitř střeva)? Pak o něm většinou nemáme tušení a spokojeně si v dobré náladě putujeme životem, zatímco naše střevo pracuje.

Jak se má váš mikrobiom?
Jenže! Jakmile někde v tomhle neuvěřitelném orchestru zahraje nějaká část muzikantů špatnou notu, můžeme si být jistí, že to zjistí nervová pleteň ve střevní stěně, pošle signál do mozku a brzy o tom víme i my. Únava a častá nemocnost mohou být jen špičkou ledovce a prvním zdviženým prstem. 

Gándhí kdysi řekl, že v životě jde o víc, než jen o to, jak jej zrychlit. Když se ale rozhlédnete kolem sebe, nezdá se, že bychom si to uvědomovali. Mnoho klientů za námi přichází a vypráví opakující se příběh. Jsou zavalení prací, jídlo se musí vtěsnat do denního režimu, což v podstatě znamená, že jedí v autě, u počítače nebo někde na ulici. Zkuste si vybavit, jaké tělesné pocity zažíváte ve vašem břiše, když jíte rychle a ve stresu? Možná pálení žáhy, křeče, bolesti, nadýmání, bolesti žaludku… Když jsme ve stresu, naše tělo se nachází ve stavu „útok nebo útěk“, což znamená, že nervová soustava zajistí, abychom byli připraveni k bystrému vnímání a popř. fyzickému boji – a v tu chvíli vypíná trávení. Pokud se v tento moment něco válí v žaludku, bude nás to tlačit ještě hodnou chvíli. Zkrátka život ohrožující situace – stres – vezme energii střevům a vypůjčí si ji pro mozek. Aby lépe a rychleji vyhodnotil situaci a zachránil nás. Jenže když tuhle sekeru zasekáváme moc často, střevo se začne na mozek zlobit a posílá mu nelibé signály čím dál častěji. Tohle naštvání se projevuje právě jako výše zmíněný trávicí diskomfort. A buňky? Ty budou hladově čekat, až jim vystresované trávení pošle ty zbytečky živin, které bez dostatečného prokrvení a okysličení s vypětím všech sil dokázalo vyextrahovat z jídla. Tenhle nedostatek se projeví tím, že vznikne stres na buněčné úrovni a už to frčí. Nedostatek živin rovná se stres rovná se snížení množství zdravých střevních bakterií, snížené kapacitě spalování, snížené funkci hormonů štítné žlázy, snižování svalové hmoty, oxidativního stresu a předčasného stárnutí a mohli bychom vyjmenovat desítky dalších důsledků.

Zjednodušeně řečeno, žijeme-li ve stresu a jíme-li ve stresu, podřezáváme větev našemu vlastnímu metabolismu – tomu zázraku, který 24 hodin denně 7 dní v týdnu zajišťuje, že všechny biochemické pochody v našem těle klapou jak hodinky a mají pro to dost potřebných surovin. Znáte to, chceteli uvařit, musíte nejdřív nakoupit do ledničky. Chceme-li po našem těle, aby dělalo tuhle dřinu, musíme mu k tomu dát nástroje. A jak? Možná budete překvapeni, že stačí docela málo.

Udělejte si čas na jídlo
Tady má své místo příběh jednoho našeho klienta s metabolickým syndromem: Majitel několika firem, hned mezi dveřmi mi oznámil, že nemá čas cokoliv měnit. Dívala jsem se na jeho jídelníček, na hodnoty jeho krevních testů a požádala ho o jedinou věc. Když si vezete ten každodenní obědový BigMac od McDonalda, udělejte pro začátek jedinou věc. Zastavte auto a rozkousejte ho tak pomalu, jak jen dovedete. Za týden rozrazil dveře do konzultovny a křičel: Tomu neuvěříte!!! Já tomu nemůžu uvěřit! Já nesnáším BigMacy. Ta chuť je naprosto příšerná. Potřebuju jíst něco jiného! Takhle odpojení umíme být od svého těla. Od svého trávení. Chceme po vás jedinou věc. Zastavte se. Snězte jídlo, co máte před sebou. Užijte si jeho barvu, vůni, strukturu, chuť. Dejte čas svým střevům a svému nervovému systému, aby si všimnul, co mu posíláte, aby to oskenoval a všechno potřebné poslal dál do krve. A aby měl možnost poslat toho dost.

Dýchejte
Víte, co potřebujete, aby vám hořel oheň v krbu? Dříví a kyslík. Když nemáme kyslík, oheň uhasne. Stejné je to i s naším trávením. Potřebuje kyslík, aby mohlo rozložit jídlo na živiny. Kyslíku máme dost, když u jídla dýcháme a když jsme v klidu. Dopřejte svému střevu kyslík, potěšte svoje nervy pozorností k jídlu a máte rázem ideální podmínky pro úžasně fungující metabolismus. Takže opět zpátky na stromy. Můžete jíst nejzdravější jídlo v celém vesmíru, ale když ho budete jíst ve stresu, za běhu nebo jen rychle, vaše tělo si z něj vezme zoufale málo. V jídle je prostě JAK stejně důležité jako CO.

Autor: prevzaté z časopisu Sféra