ecomail.cz

Mindfulness - sústredená pozornosť je nedostatkovým tovarom


„Jaký je dneska den?“ zeptal se Pú. „Dnešek“, vypísklo Prasátko. „Můj nejoblíbenější“, odpověděl Pú.

O bdělé pozornosti, všímavosti či snad Mindfulness se toho v poslední době napsalo hodně. Není divu. Máme kolem sebe všeho nadbytek. Informací, věcí, které upoutávají naši pozornost, jídla, práce… Myšlenky nám víří hlavou a nedokážeme je zastavit. Ztrácíme schopnost „vypnout“, postát na místě, soustředit se.

Mindfulness je původně inspirována buddhistickou psychologií. Zaměřujeme svoji pozornost na přítomný okamžik, tady a teď. Snažíme se nehodnotit, stát se nezávislým pozorovatelem dění kolem sebe, ale i v sobě. Roztěkaná mysl přináší problémy. Taháme svoje starosti kudy chodíme. Dopřáváme si dobrou kávu, dva doušky vychutnáme a zbytek vypijeme v „nevědomí“. Řešíme prospěch dětí, blížící se termín projektu, nutnost výměny pneumatik… Kdyby nám v tu chvíli někdo namísto naší oblíbené kávy podstrčil nějakou z automatu, snad si ani nevšimneme.

Smutné je, že stejně tak se chová- me ke svým bližním. A to, i když je máme rádi. Nedokážeme jim věnovat soustředěnou pozornost! První dvě věty a mysl už zase, jako splašená opice, skáče od jednoho k druhému. „Cože?“ Obvykle duchaplně proneseme, když zjistíme, že vlastně vůbec neposlou-cháme. V profesním životě nám utíkají důležité informace, v osobním nám proklouzávají vztahy a roky pod rukama. Někdy máme dokonce plné zuby sebe i lidí kolem a svého současného života natolik, že bychom se nejraději odstěhovali někam na samotu u lesa nebo ještě lépe na opuštěný ostrov.

JEŠTĚ NEŽ ZAČNETE BALIT KUFRY
Mindfulness nám může velmi účin-ně pomoci. Změna nenastane po dni či týdnu, kdy se začneme snažit. Je potřebné začít se k sobě chovat laskavě a dát si čas na nápravu. Když začneme chodit do posilovny, také nerealisticky neočekáváme, že za 3 návštěvy vyskočí svaly, které jsme nechá-vali ochabnout během uplynulých 3 let. Těkavá mysl neustále hledá pro-blémy, kde ani nejsou. Vyhodnocuje, trápí se minulostí a řeší nevyřešitelnou budoucnost. Sami sobě namalujeme čerta na zeď a pak se ho děsíme. Bdělá pozornost nás zbaví těchto obvyklých stereotypních reakcí, které nás zavádějí spíše do stresu, než aby nám pomáhaly.

BEZPEČNÁ PRO NÁS JE PŘÍTOMNOST, TU MOHU OVLIVNIT
Některé činnosti jsou pro bdělou pozor-nost zvlášť vhodné. Když nás něco baví, jsme všímaví a přítomni. Při milování jsme velmi přítomni. I když i zde občas zmizíme z přítomného pole/lože a přemýšlíme o ně-čem nebo dokonce o někom jiném. Škoda pro našeho partnera, a ještě větší pro nás. 

BÝT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU MÁ MNOHO BENEFITŮ
Jak se zpívá ve známé písničce: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ Je jenom na nás, jestli ta naše sklenka bude napůl plná nebo napůl prázdná. Zní to jako omletá fráze, ale je to skutečnost. Když se naše myšlenky naučíme pozorovat, můžeme včas odhalit, že se nám snaží vnuknout nějakou úzkost, obavu, negativní pocity. Můžeme je zastavit, uvědomit si, co se děje. My jsme ti, kteří svoje myšlenky řídí. Nedostaneme se do spirály, na jejímž konci jsme nespokojeni se sebou samými a s celým světem.

OPAK PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU – MULTITASKING
Jeden takový obyčejný den. Jednou rukou píšeme e-mail, druhou telefonujeme, jednou hlavou promýšlíme odpolední poradu, druhou hlavou odpovídáme kolegovi, který právě vstoupil do dveří s větou: „Neruším? Potřebuji se JENOM zeptat…“ Ne, všechny věci najednou neuděláme dobře. Mozek nemá rád přeskakování z jedné myšlenky na druhou. Unavuje ho to. Vypne pozornost. Ztratíme schopnost
se hluboce soustředit. Začneme dělat chyby, uniknou nám detaily z jednání, tón hlasu, výraz tváře. Bude trvat čím dál déle přeorientovat se na nové zadání. Výkonnější jsme jenom zdánlivě. Mnohem přínosnější je věnovat se jedné věci od začátku do konce a pak se pustit do další. Být v přítomnosti. Už se vám stalo, že jste zaparkovali v nákupním centru, vyběhli rychle něco koupit a na zpáteční cestě nemohli najít svoje auto? Nikdo ho naštěstí neukradl, jenom jste si spletli patro, protože při vystupování jste nebyli přítomni, už jste byli nahoře v obchodě a rozhodovali se, co vybrat. Naše přetížená multitaskingová mysl začne připomínat špatně seřízený stroj.

CESTA JE CÍL
Být v přítomnosti je pro nás příjemné i užitečné. Trénink bdělé pozornosti nám pomáhá vnímat svět v mnohem jasnějším světle. Zkuste znovu objevovat svoje běžné okolí jako malé dítě, jako byste zde byli poprvé. Pozorujte stromy, jak se mění s ročním období, fasádu domů, kolem kterých každodenně chodíte. Rozhlédněte se. Schválně: co měla dnes vaše manželka/manžel/ dítě na sobě, když odcházeli? Sama za sebe mám někdy pocit, že bych si snad alespoň všimla, kdyby jim něco významného náhle chybělo. Ale jinak je to stejné, jako v těch vtipech: „Miláčku, co je na mně nového?“ A vy nevíte…

Je-li možné, nepospíchejte. Dopřejte si rezervy na svoje cesty. Nebudete muset nervózně přešlapovat na autobusové zastávce a sledovat hodinky. Místo toho můžete přece pozorovat okolní svět, hezká děvčata, pohledné mládence, květiny, lesknoucí se kapky deště, architekturu. A usmívat se. Ano vím, času je málo. Právě proto je dobré si ho pořádně užít a vychutnávat. Hodin bude pořád stejně, ale my budeme mít pocit, že dny jsou delší, protože budou naplněnější. Malé děti a psi jsou báječnými průvodci přítomným okamžikem. Užívejte si společné vycházky, nechte je zastavit u všeho, co je zaujme. Zkuste je nepopohánět.
Kolik psů slyšelo páníčkovu větu: „Dělej, čůrej, musím do práce!“ Neradi myjete nádobí? Už jste si všimli, že se na pěnových bublinkách vytváří často duha? Při zalévání domácích květin pozorujte jejich lístky, žilkování, zda se jim dobře daří. Jak kdysi ve svojí povídce napsal Jiří Grossman: „Á, fíkusu vyrašil nový list!“ Věcí kolem nás, které stojí za povšimnutí je přece mnoho, každého z nás zaujme něco jiného.

DECH MÁME VŽDYCKY S SEBOU
Jak podpořit svoji mindfulness? Odpověď je velmi jednoduchá. Pravidelně meditujme. Teď mnozí z vás nadskočí. Meditovat? Jsem snad takový podivín, jako ti v oranžových hábitech či jiní výstředníci? Meditovat nemusí jen znamenat vysedávat dlouhé hodiny na meditačních polštářích. Na to nemáme většinou mnoho času ani chuti. Meditace také neznamená jen to posvátné vytržení buddhistických mnichů. Může znamenat i to, že se pravidelně na několik minut posadíme, začneme zhluboka dýchat a pozorovat svůj dech. Pro udržení pozornosti se doporučuje např. počítat od deseti do jedné a zase znovu. Tuto formu aktivní relaxace již praktikují v mnoha světových firmách, ve kterých si uvědomili všechny přínosy mindfulness. Začíná se učit i na vysokých školách. Zoufáte si nad přeplněným diářem, nevíte, kde vlastně začít, jak ty všechny svoje záležitosti roztřídit a uspořádat? Posaďte se na 5 minut se zavřenýma očima a jenom pozorujte svůj dech. Nádech, výdech. Nádech, výdech… Roztěkané myšlenky se usadí, tak jako zčeřená kalná voda a mysl se uklidní. Začnou nás napadat nová jiskřivá řešení, problém bude menší. Po nějaké době pravidelných meditací nebo chcete-li sezení, se celý náš pohled projasní, budeme mnohem vyrovnanější. Naučíme se vidět věci kolem sebe z různých stran, budeme mnohem soustředěnější. Nedostaneme se do zhoubné spirály sebezničujících myšlenek. Uvidíme detaily na své pouti, nejen uhánějící čáru, tak jako v rychle ujíždějícím vlaku. A hlavně, budeme spokojenější se svým životem.

Autor: Blanka Neoralová - prevzaté z časopisu Sféra