ecomail.cz

Psychológia výživy - Prečo jedálniček nestačí?

Jídlo se prolíná celým naším životem od úplného začátku a ovlivňuje každou jeho oblast od zdraví přes náladu až po náš rodinný život. A obráceně, co si dáme na talíř je ovlivněno výchovou, zvyky, stresem, reklamou, sociálním životem, ročním obdobím i psychikou.


Nejen terapeuti moc dobře vědí, jak malý kousek vede od stolu k hlubinám naší psychiky. I v Čechách se už začínají objevovat odborníci, kteří umí nejen sestavit jídelníček, ale také vás provázet po cestě, která nás k přechodu na zdravé stravování čeká. Dokážou se podívat na opravdové příčiny naší nadváhy či zácpy. Jejich práce tedy není jen o tom, co jíst, ale také, jak, kdy, proč a s kým. V týmu Wellnessia se takových pár odborníků sešlo. Říkají si výživové průvodkyně a kromě výživy mají na pomoc další techniky od koučování, psychologie výživy až po práci se stresem a traumatem. Přinášíme vám seriál článků, kde nahlédneme pod pokličku jejich práce a podíváme se na to, co všechno s jídlem ještě souvisí. Výživový vesmír. Říkám tak celému tomu rozlehlému světu plnému informací o jídle, o tom, co prospívá zdraví, nebo je zcela škodlivé. Už od svých 15 let, kdy jsem se snažila zoufale zhubnout, jsem registrovala, že těch informací o jídle je moc a hlavně – občas si tak trochu protiřečí. A tak jsem zkoušela tuhle dietu a tamtu a máloco fungovalo a moje tělo se snažilo všechny moje striktní omezení prostě přežít. A dobrá zpráva je, že přežilo. S drobnými šrámy zasahujícími i mou duši. A zaplaťpánbůh, jak by řekla moje babička. Protože díky tomu všemu, díky nemocem, které jsem si svým nesoucitným postojem vůči němu přivodila, můžu teď přinášet světu svůj dar – pomáhat ženám i mužům ke svobodnějšímu a naplněnému vztahu k jídlu a k vlastnímu tělu.


STAČÍ MÍŇ JÍST?
Zní to banálně, ale toho trápení kolem jídla a kolem vytouženého těla, které nemáme a které bychom si přáli mít, jsou na světě hromady. Moje 93 letá babička tomu nerozumí a často se mě ptá: „Kačul, co ty to děláš? Ty učíš lidi, jak nežrat?“ Připadá jí, že ten, kdo nechce být tlustý, to má úplně jednoduché a vlastně k tomu nikoho nepotřebuje, stačí přece „míň jíst a víc cvičit“.

„Můžete jíst nejzdravější jídlo ve vesmíru, ale když u vás bydlí tchýně, kila stejně dolů nepůjdou…“

Tak proč nám to tedy nejde? Proč se trápíme? Proč zkoušíme různé diety a čteme knihy o všech výživových směrech? Pomůže nám raw strava? Veganství nebo paleo? Mám omezit mléko, lepek, vyřadit kávu, alkohol, čokoládu? Křivky obezity, cukrovky, rakoviny, onemocnění střev a autoimunitních onemocnění strmě stoupají vzhůru. A my chceme řešení. Hledáme odpovědi na naše otázky… co mám tedy jíst, aby mi bylo dobře?


DUŠE JE ROZPUŠTĚNÉ TĚLO
V první řadě je třeba zmínit, že když při naší práci „saháme“ pro nástroje z oblasti psychologie výživy, díváme se při tom na celou lidskou bytost. Bereme v potaz již v 80. letech minulého století vědci prokázaný fakt, že naše mysl a tělo jsou kontinuum. Tedy jedno svým způsobem přechází v druhé a obě se vzájemně ovlivňují. Zatímco moderní věda s velkou slávou dopěla k tomuto závěru před 40 lety, již hinduisté znali rčení, že „tělo je zhmotnělá duše, zatímco duše je rozpuštěné tělo“. Kdyby šlo jen o fyzické tělo, bylo by to vlastně tak jednoduché. Jíte „špatně“, je vám špatně. Nemáte informace, přijdete, my vám dáme informace, začnete jíst „dobře“, zhubnete a je to. Svět by byl báječný, všichni by byli štíhlí a zdraví, milovali by své tělo a nutriční poradci by sloužili jako taková úžasná databanka informací o jídle a autoři sepsaných jídelníčků. Jenže. To, co jíme, je jen polovina příběhu dobré výživy. Ta druhá půlka, vstupující do hry, je mnohem komplexnější. A zahrnuje nás. Naši osobnost. Toho, kdož sídlí v našem těle a dělá rozhodnutí. Kdo vlastně jsme, když sedáme k talíři nebo když za běhu ukusujeme croissant z pekařství odvedle? Na co právě myslíme? Jak se cítíme? Co jsme zrovna právě prožili? Jak jsme se vyspali? Co se nám děje v životě? Co vysílají v naší osobní vnitřní rádiové stanici, když v deset večer ovládáni emocí otevíráme mrazák a zuřivě z něj taháme čokoládou zmrzlinu...?


JÍDLO JE PROSTĚ – JÍDLO
Ta druhá půlka „dobré výživy“ je náš životní příběh, naše cesta. Jídlo není problém. Můžeme ho sice nálepkovat jako zdravé či nezdravé, ale stejně – jídlo je prostě – jídlo. A přesto nebo proto… všechny potíže týkající se jídla, ať už jde o trávicí potíže, přejídání, emocionální jedení, přibírání na váze, popř. jakékoliv jiné fyzické symptomy, jsou jen bránou ke skutečným příčinám našich potíží. A tak je naše práce poněkud detektivní. Bránou procházíme a hledáme souvislosti. Posloucháme příběh každého našeho klienta. Chceme vědět, jak žije, s kým, jak ho baví práce, zda má dost peněz nebo dluhy, jak vychází s rodinou, jestli má partnera, sex, co jí nejraději a v jakých hodinách, jaký měl den před tím, než se jako hladový vlk vrhl večer na ledničku. Jak se cítí ve svém těle. Nenávidí ho? Ignoruje ho? Stará se o něj? Všechno, všechny drobné detaily, zprávy, výrazy obličeje a řeč těla, nás vedou postupně k odpovědi na otázku, proč tohohle mého milého člověka trápí 15 kg nadváhy nebo urputné pálení žáhy a nadýmání, a co s tím můžeme udělat.


PROČ JÍDELNÍČEK NESTAČÍ…
Není možné naprogramovat člověka k jakkoliv perfektnímu jídelníčku. Vždyť v životě se všechno mění. Naše jídlo i potřeby našeho těla, naše vitalita i zdraví jsou proměnlivé jako roční období, jako energie v průběhu menstruačního cyklu žen. Od miminek se učíme jíst nejprve mléko, později mixovanou stravu a pak pevné jídlo… nemůžeme tedy přece očekávat, že najdeme dokonalý jídelníček, 100% funkční za všech okolností a na nekonečně dlouhou dobu. A tak se o to ani nesnažíme. Sepsat úžasný výživový plán nastavený na míry klienta, plný živin, minerálů… je sice moc hezké, ale co když ta žena sedící přede mnou má doma „zabydlenou“ tchýni, která jí bez zeptání uklízí šuplíky? Žít v takovém napětí a pocitu nesoukromí znamená neustálý stres, a reakce těla – nárůst tělesné hmotnosti – je jen odpověď na její potřebu ochrany. Zmizí tchýně, zmizí kila… viděli jsme to už stokrát. Jen se to nedozvíte, když se ptáte jen na jídlo a váš jídelníček nakonec skončí bez valného úspěchu na hromadě papírů. To ale neznamená, že nám na jídle nezáleží. Naopak. Ruku v ruce s hledáním souvislostí mezi vaším příběhem a výživou hledáme cesty, jak zvýšit kvalitu potravin, které kupujete, hledáme jídla, která vám osobně udělají dobře, posílí vás, dodají energii a budou v souladu s vaším konstitučním typem. Když totiž vyčerpaná maminka po dvou porodech a 3 letech, kdy se nevyspala, bude jíst jen syrovou zeleninu, dobře jí nebude, stejně jako často vzteklému muži ve středních letech, který nabyl dojmu, že jediné jídlo je steak. Říkáme tím, že je syrová zelenina špatně? Nebo že steaky jsou nezdravé? Ne! Pouze potřebujeme najít jídlo vhodné pro konkrétního člověka, který sedí před námi. A vedle kvality potravin k naší práci patří pozvání ke zpomalení se, užívání si jídla, jeho chutí, barev, vůní, dýchání, přepnutí se z módu „nestíhám, nestačím a u toho ještě jím“, do módu „jím, tak mi dejte svátek“. Čas na jídlo je jedním ze základních stavebních kamenů dobrého trávení a rychlého silného metabolismu, stejně jako pozornost při jídle a denní rytmus. Učíme klienty, aby se pro ně čas snídaně, oběda či večeře stal malými prázdninami v průběhu dne, kdy vypnou starosti a kdy se dobře a v klidu nají. Protože si to zaslouží. Někdy mám pocit, že se vlastně jen vracíme k moudrosti našich babiček. Že se potřebujeme probrat z toho zrychleného dnešního světa a chvíli jenom být. A když umím jenom být, dýchat a u toho jíst, stane se čas jídla malým obřadem, posvátným okamžikem, kdy se staráme o své tělo a díky němuž můžeme žít. A to není málo.

Autor: Kateřina Literáková, prevzaté z časopisu Sféra