ecomail.cz

Radujme sa!

Radost je považována psychology za pozitivní emoci a společností za žádoucí. V běžném životě se střídají slzy se smíchem, radost se smutkem stejně jako se střídá příliv s odlivem a den s nocí. Přesto máme tendenci věnovat více pozornosti obavám a starostím. SoustŘeďme se dnes především na to, co nám přináší radost a dobrý pocit ze sebe sama. Jak už víte, tajemství šťastného života není ukryto ve výhře v loterii, nedá nám na něj záruku červený diplom ani miliony v bance. Nezávisí na pohlaví, počtu dětí, nevychází z množství věcí, které vlastníme. Tento článek je úvaha nad tím, jak můžeme prožívat více
radosti každý den.


Díky výzkumům v oblasti neurověd dnes víme, že máme možnosti žít svůj život tak, abychom z něj měli radost. Pomocí vědomého cvičení můžeme v mozku posilovat spoje pro dobré pocity – tedy záměrně si můžeme připravovat situace, na které reagujeme s radostí a potěšením. Mám ráda slova pana Wericha, který kdysi řekl:
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstíčka – čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to naše štěstí větší.“

„Jak na to?“ Zde je trochu inspirace:
Příjemný stav těla a duše spolu neoddělitelně souvisí – emoce vznikají v těle. Sex a pohyb jsou prokazatelně nejjistějšími prostředky pro pozvednutí nálady. Pravidelná půlhodinová procházka v přírodě
umí udělat doslova zázrak.

Aktivní člověk je šťastnější
než ten, který nic nedělá. Když se nezabýváme něčím smysluplným, začnou mozek ohlodávat starosti. Jakmile si však stanovíme nějaký cíl, systém očekávání („těšení se“) vyvolá v mozku touhu. A když svůj záměr začneme realizovat, cítíme příval radosti. Činnost vede takřka automaticky k dobrým pocitům.

Nemusíte hned něco dělat či dokonce vyrábět. Upřímný zájem, soustředěné pozorování a bdělá mysl vedou k dobrým pocitům automaticky. Stačí se zastavit a říci si: „Tuhle chvíli si užiju, na ni budu vzpomínat, až mi nebude do zpěvu…“ Pak jen vnímám čerstvý vzduch, kterým se naplnila příroda po dešti. Zaposlouchávám se do zvonů Sv. Mikuláše a vdechnu vůni rozkvétajících šeříků pod ním… V tu chvíli shon, neklid a stres kamsi mizí.

Máme tendenci zaměstnávat sebe a svojí hlavu především tím, „co není v pořádku“. Denně slyším mnoho „děsivých zpráv“ o tom, kdo koho napadl, okradl, kde co bouchlo, co vše nefunguje atd. Podstatou vnímání je nejprve dostat pod kontrolu tj. do „pořádku“ to, co v něm není. Pak se teprve otevře prostor zabývat se tím, „co je dobré a funkční“. Zkrátka přes samé problémy, tlaky, negativní zprávy bych si ani neuvědomila, že se mám v podstatě dobře a že jsem dnes prožila další krásný den. Dobrá zpráva je: tento zvyk lze měnit. Trénujte zaměření pozornosti „na to dobré“. Co hezkého jste zažili – třeba právě dnes?

Už víte, že k příjemným myšlenkám se mysl zatoulá jen občas. Častěji má sklon věnovat pozornost obavám. Jediný možný způsob, jak to alespoň na pár chvil denně změnit, je plně a přítomně se soustředit na věci, které nám přinášejí radost. Jedna z možností je zapsat si je a radost z nich čerpat i zpětně. Zastavte se tedy u hezkých chvil, u radostných okamžiků. Přivolávejte je.

Jinak – stejně jako oblíbená hračka z dětství, jako duhová kulička – zapadnou, ztratí se, zmizí neznámo kam. Zaveďte proto s přáteli, v rodině, s dětmi „rituál oživování radostných okamžiků, starých historek a příběhů“. Připomínejte si je například u nedělního oběda. Mám ráda chvíle, kdy s rodiči na chalupě otevřeme staré album a vzpomínáme nad starými fotkami. Vždy nás to sblíží a pobaví. Bonusem navíc je také kvalitní trénink paměti…

Fádní nebo výjimečný den? Jaký si ho uděláme… „Podívej, to je krása. Teď se děje přesně to, co chci, aby se dělo…“ Životní radost oživíme také tím, že dokážeme ocenit a vítat neočekávané podněty a že se stále učíme novému – i kdyby to mělo být jen čištění zubů levou rukou (pro leváky pravou). Užijte si zábavu s experimentováním.

"Možnost volby a svoboda rozhodování“ má velký vliv na to, jak se cítíme. Kontrola nad vlastním osudem je pro většinu z nás neodmyslitelným předpokladem štěstí a spokojenosti. Cítit se vydán na milost osudu patří k nejméně snesitelným pocitům. Lidé, a dokonce i zvířata na to reagují těžkými duševními a tělesnými poruchami.

Pro příjemný stav těla a mysli jsou nejdůležitější naše vztahy k druhým lidem. Není přehnané srovnávat přátelství a lásku se štěstím.

Pozornost, kterou věnujeme lidem v naší blízkosti, prospívá k naší vlastní pohodě. Každý se od rána něčeho nebo někoho dotýkáme – zrakem, sluchem, čichem, chutí, hmatem. Jak moc to ovlivní náladu, když se budeme na sebe celý den mračit a shazovat? A co se změní, když se na nás někdo usměje a přátelsky promluví? Slovo, tón hlasu a to, zda vidíme v druhých spíše jejich krásu či ošklivost, má pro naše vztahy klíčový význam. A pochopitelně hmat – naše dlaně dokážou hladit, hřát a také rozdávat rány. Všechny doteky mohou být příjemné, nebo smrtící. Rozdávejte „pohlazení“, nic to nestojí a dělá to divy.

Nejdůležitějším cvičením při hledání štěstí je proto poznání sebe sama. K tomu není třeba žádné zvláštní přípravy. Postačí pozorně vnímat vlastní reakce na každodenní situace a trochu experimentovat se svými zvyky. Tak budeme stále lépe a lépe vědět, co nám dělá dobře. Na tuto otázku musí každý člověk nalézt vlastní odpověď.

Máme-li „radostné pocity“ uloženy v sobě, vnější okolnosti ovlivní náš pocit spokojenosti jen málo (vědecké studie dnes hovoří o méně než deseti procentech). Pro tento rozpor existuje jen jedno vysvětlení: při hledání štěstí klopýtáme o vlastní nohy. A tak neklopýtejme. Učme se ho vidět a prožívat v maličkostech. Právě v takovýchto okamžicích si uvědomuji, že jsem se opět ocitla v ráji a vše kolem mne je zcela v pořádku.

Francouzský filozof Voltaire napsal: „Toužíme po štěstí stejně jako opilec po svém domě. A stejně jako on ho často nemůžeme najít, ač víme, že existuje."

Na světě existuje sedm miliard lidí a sedm miliard cest ke štěstí, najděte tu svou. Ať je každý jednotlivý den pro vás tím šťastným!

Autor: prevzaté z časopisu Sféra