ecomail.cz

Rituály všedného dňa alebo ako prestať tráviť čas, ktorý nemáte, s ľuďmi, ktorých nemusíte, nad vecami, ktoré nechcete robiť

Svět se nezastaví a jede každý den naplno. Od nás se očekává, že to zběsilé tempo v boji o místo na slunci nejen zvládneme, ale že uspějeme. Těm nejsilnějším a nejúspěšnějším z nás vždy pomáhaly rituály. Kdo chce obstát, měl by jít na jistotu za tím, co přetrvalo staletí. Rituály samy o sobě nedělají zázraky, ale když jim vtiskneme hlubší smysl a pravidelnost, budou fungovat. Co pro nás znamenají rituály a jak čast o na některé z minula vzpomínáme? A proč některé pořád důsledně a s chutí opakujeme? Možná o některých ani nevíme, že je máme, přest o je můžeme považovat za menší či větší osobní rituály, tedy návyky, které opakujeme a jsou pro nás důležité.


RITUÁL KAŽDODENNOSTI
Hlavní náplní rituálů každodennosti by mělo být:
- hledání času pro sebe a své potřeby
- zabývání se činnostmi, které nás naplňují a dávají životu smysl
- obklopovat se lidmi, s nimiž je nám dobře.
Rituálem každodennosti by mělo být to, co nás těší. Dobrý vztah k sobě sama je základem všeho. Pokud neznáme svou hodnotu a chybí nám sebedůvěra, nedokážeme nastavit žádné mantinely a stáváme se zranitelnými. S rituály musíme začít u sebe a být důslední. Udělat si z nich příjemné okamžiky, kterými budeme prokládat všední dny, je snadné. Stačí nastavit pravidla, ta pravidelně udržovat a chránit. Rituály nás podrobují zkoušce vytrvalosti a odvahy při hledání osobního příběhu.

RITUÁL SEBELÁSKY, aneb MÍT SE RÁD
Jak nejlépe začít den, aby se celý nesl v pozitivním duchu? Je dobré vypěstovat si sled rituálů, se kterými bez větší námahy začneme náš úspěšný den. Dennodenní rituály se stanou nenucenou součástí dne a díky nim si lépe vychutnáme kouzlo přítomného okamžiku. Na sebe si jednoduše musíme najít čas. Vstávám o trochu dřív, abych stihla ranní sprchu, procházku se psem a nemusela jsem odbývat snídani. Potřebuji najít dost času na klidné spočinutí u ranní kávy. Když u šálku s kávou stihnu přečíst ještě pár stránek ze své oblíbené rozečtené knihy nebo časopisu, jsem absolutně pozitivně naladěna a vím, že budu lépe čelit všem výzvám nového dne. A pokud mám minutku, snažím se pravidelně otevírat diář a zapisovat si ručně pár záznamů, na které bych nechtěla zapomenout. Zároveň si tak udržuji rukopis ve formě, neboť ručně psaných zápisků je v době chytrých telefonů a počítačových klávesnic poskrovnu. To je moje ideální ráno, ke kterému mi dopomáhají pravidelné návyky, které se snažím zodpovědně budovat. Když se mi daří, posiluje tím i moje sebevědomí.

RODINNÁ POUTA
První rituály, se kterými se v životě setkáme, jsou ty rodinné. Každá rodina má své vlastní rituály. Mohou to být narozeninové oslavy, společné obědy, dovolené atd. Některé bývají povinné, ale vždy veselé, a některé pro někoho možná i dost otravné, ale rituály jsou tu proto, abychom v nich pokračovali, neboť tvoříme to, na co jednou budou vzpomínat i naše děti. Rituály v rodině, to jsou pravá rodinná pouta. Jejich opakování harmonizují domov a vytvářejí tu nejlepší atmosféru, jak posílit vzájemnou blízkost. I malé rituály mají velkou důležitost. Sama si jich spoustu z let mého mládí vybavuji, a v mnohých já sama zcela dobrovolně pokračuji. Pamatuji si, jak bylo příjemné tisknout se pod peřinou k bílému plyšovému medvídkovi a usínat s pohádkou, kterou vyprávěla maminka. Pak přišlo pohlazení, naposledy se načechrala peřina a pak mlaskla sladká pusa na dobrou noc. Navodilo mi to dokonalý pocit klidu bez nejistoty. Ty vzpomínky mi vždycky ohřejí duši. Mé děti pohádkám odrostly, ale udělala jsem si rituál před usnutím s jejich dětmi, s mými vnuky. A protože to jsou kluci, před pusou na dobrou noc ještě přidávám pošimrání orlím pírkem, které používám jako záložku do knihy indiánských pohádek. Je škoda nemít na rituály s dětmi čas. Dokud jsou malé, nebrání se jim a dokáží je tak krásně a dojemně ocenit. Trvá to jen krátce. Jakmile odrostou dětským hrám, přestanou se o ně zajímat, ale už je mají jednou provždy zasunuté v šuplíčku pamětí z dětství. Jednou je vyloví a přijde znovu jejich čas. Stanou se vypravěči a budou tvořit společné emoční zážitky se svými dětmi. Vytvářet si pěkné rituály to nic nestojí. Jen trochu času a vzájemného naslouchání. Důležitost takových rituálů si mnohdy uvědomíme až v momentě, kdy z různých důvodů nemohou proběhnout.

RITUÁLY ÚSPĚCHU
Mít rituály se jeví jako malá jistota, že máme věci pod kontrolou. Dnes není nutno tančit kolem ohně, ale stačí mít talisman, kterému věříme. Přiřkneme mu úlohu strážce štěstí, proto si ho vždycky na důležité akce bereme s sebou. Talisman dává pocit klidu a větší jistoty. Může mít podobu duhové kuličky nebo kamínku v kapse, přívěsku na krku, plyšového medvídka ukrytého v tašce. Stačí ho mít při sobě a věřit v něj, ale hlavní je důvěřovat svým schopnostem. Rituál úspěchu, to je hlavně dobrá příprava. Talisman zůstává jen berličkou, ale i tak jsem klidnější, když mám na ruce oblíbený prstýnek se vsazeným ochranným kamenem, kterému se říká „tygří oko“. Prý přináší svému majiteli integritu osobnosti, napomáhá dosahování cílů a hledání vnitřních zdrojů. Tomu se přeci hezky věří.

Rituály nesmí překážet, ale sloužit
Hlavní poslání rituálu je v tom, aby nepřekážel, ale dobře sloužil. Každý nový den je zároveň výzvou k vyzkoušení nových rituálů. Tady je pár mých rituálů – malých obřadů, se kterými se cítím vždy velmi komfortně, proto jsem si je snadno oblíbila. Jsou kotvou mého spokojeného žití a bytí.

MOJE KÁVOVÉ RITUÁLY:
Když se mi něco podaří, dobrou kávu si zasloužím. Když se mi nedaří, šálek kávy potřebuji. Káva, to je moje poezie všedního dne. A vždy bez výčitek svědomí. Pokud jde o kávu, jsem zvyklá spíše na italský způsob přípravy kávy, a proto mám doma automatický kávovar. Ten je připraven po stisknutí příslušného tlačítka připravit mé oblíbené espresso ihned. Někdy mě zamrzí, že se příprava kávy obejde bez mé pomoci a mám chuť si kávový rituál trochu víc užít. Mám k tomu různé možnosti. Občas sáhnu po konvici na French press, jindy postavím na plotýnku Mocca konvičku Bialetti, která léty používání získala pěknou patinu, ale nejintimnější vztah s kávou mi vytvoří původní arabský způsob vaření v džezvě. Vezmu čerstvě umletou kávu a džezvu. Džezvu naplním vlažnou vodou, přidám kávu a cukr v poměru 3:1 a mám-li chuť na kávu voňavější, promíchám ji se špetkou koření (použiji buď kardamom, skořici nebo vanilku). Džezvu postavím na mírný oheň. Jakmile se utvoří pěna a káva začne kypět, džezvu odstavím a nechám kávu uklidnit a opadnout pěnu. Poté ji znovu postavím na oheň a opět přivedu téměř do bodu varu a odstavím. Tento proces opakuji celkem třikrát. Tím docílím toho, že se kávová sedlina usadí u dna a nebude třeba kávu filtrovat. Tím je kouzelný kávový rituál u konce. Já si ho ale ještě vyšperkuji výběrem pěkného porcelánového šálku. Mám jich doma úctyhodnou sbírku, která není jen na koukání, ale zpříjemňuje mi kávové chvilky. Z pěkného šálku káva chutná ještě o kousek lépe. Ovšem za předpokladu, že je předem nahřátý. Pro mě je káva ten nejlepší spojenec, proto své kávové rituály nešidím a dělám si na ně čas několikrát denně. Nákup dobré kvalitní kávy je ceremoniál sám o sobě. Neváhám se za kávou vypravit tam, kde je doma, za moře.

MOJE SAUNOVÉ RITUÁLY:
Existují veřejné sauny „na kus řeči“, ale já dávám přednost domácí „tiché“ sauně. To jsou mé soukromé chvilky v sauně, kdy si rituál saunování zpříjemňuji buď miskou medu, tělovým olejem a peelingy na přírodní bázi. Když horký vzduch příjemně proudí, tělo i hlava odpočívá, je čas hýčkat pleť. V horku sauny i med změní svou tužší konzistenci a vytratí se jeho lepivost. Med pokožku uhladí a začne ji hloubkově vyživovat. Saunu mám v domě, ale je hřích, že nejsem schopna dodržet pravidelnost její návštěvy. Je to rituál, na kterém bych měla ve vlastním zájmu zapracovat. Co by mělo být těžkého na tom, chtít se víc a častěji rozmazlovat, když mám kliku od sauny doslova na dosah ruky? Možná je to proto, že dělat věci složité je poměrně jednoduché, ale udělat věci jednoduché není vůbec snadné, ačkoli by se zdálo, že je tomu právě naopak.






MOJE RITUÁLY VŮNÍ A CHUTÍ:
Domácí vaření, rituál každodenní. Pro někoho nutné zlo, pro mě tvůrčí činnost a součást terapie, která umí naplnit všechny smysly. Vaření s novým uvědoměním a novým přístupem je cestou k hledání nových a zdravějších možností, což se stává radostnou meditací a ponořením se hlouběji do života. Protože moje radost vzniklá v kuchyni tvoří teplo domácího krbu a rodinné útulno, ohřejí se o něj i všichni ostatní, čímž vytvářím společenský rituál. Vaření, to je sled jednoduchých, každodenních činností, ve kterých se skrývá magická ženská mystika, krása a tvořivost. Umění změnit svět. Vaření může být proces tak tvůrčí, jako psaní básní nebo malování obrazů. Snažím se do něj vnést i trochu pocitu vděčnosti za všechny dary přírody, které jsem sama vypěstovala a ze kterých pod mýma rukama vznikají zdravá a chutná jídla. Vůně bylin a koření, vnímám všechny ty úžasné barvy. V jednom okamžiku se uvolní vše, veškeré napětí a stres je pryč. V kuchyni jsem doma, ve svém vlastním světě, který vytvářím a chráním. Bez ohledu na to, v jakém světě žijeme, je nejdůležitější svět, který žije v nás. Kuchyně, to je svět tady a teď. Tady se soustředím na sebe i na rodinu. Když vařím, pustím si hudbu a dělám si u toho pohodlí a radost. Jídlo je odrazem naší nálady, a když to s ním myslíme vážně, stává se kuchyň chrámem tělesného i meditativního blaha. Gastronomickou knihovnu jsem si už dávno přestěhovala do kuchyně, neboť tam mám pro tento druh literatury největší pochopení a umím se kochat zejména starými archiváliemi, když si v nich listuji a všude kolem se line vůně z plných hrnců. Kdyby chtěl někdo namítnout, že se s moderním a zdravým stylem současného života neslučuje naše tradiční česká kuchyně, hned bych měla odpověď. Naopak! Staročeská kuchyně je báječně vyladěná věc, prostoupená rozumnými půsty a rituály opěvujícími přírodní cykly. Myslím si, že právě v takovém kontextu je třeba na ni pohlížet. Pokud přestaneme slepě počítat kalorie a začneme respektovat rozumnou míru, budeme šťastnější. Česká strava lidová, to je něco, co je nám vlastní. Je to rituál kulturních hodnot pevně spojený s předky, ze kterého sálá klid, jistota, zkušenost, vzpomínky a libá vůně domova.

Pocit štěstí, to je být, nikoli mít
Jsem ráda, že rituály jsou všude kolem nás, teď a tady. Některé jsem si do života sama a dobrovolně nastavila, aby mě udržovaly v disciplíně a zodpovědnosti sama k sobě. Další udržuji jen proto, že se chci hýčkat a rozmazlovat. Naučila jsem se skrze ně nehledat důvody, ale cesty do vlastního nitra. Rituály musí sloužit vám, ne vy jim. Moje rituály jsou pouta, která netlačí. Anonymita se stává čím dál vzácnější komoditou, proto si některé rituály nechte v tajnosti jen sami pro sebe. A jestli ještě žádné nemáte, tak máte před sebou otevřený nový začátek, možná s překvapivým koncem. Rituály nejsou mrtvou legendou, ale jsou tu proto, aby daly životu novou jiskru. Každý je zahradníkem své vlastní mysli. Někdo v ní pěstuje růže, jiný ovoce, někdo suší seno. Mějte odvahu žít tak, jak chcete!

Autor: prevzaté z časopisu Sféra