ecomail.cz

Škodlivé tuky?

Článek se totiž zabývá tématem, které můžeme charakterizovat dnes hojně frekventovaným slovem – kontroverzní. Řeč bude o „zdravých a nezdravých“ potravinách. Proč jsou slova zdravé a nezdravé v uvozovkách?

Protože se domnívám, že potraviny by bylo přesnější označovat slovy vhodné a nevhodné, a to ještě jenom v určitých případech a jistých situacích. Proč je tomu tak, uvidíme dále. Tak například odborníci varují před nepřiměřeně vysokým příjmem tuků v potravě a mají pravdu. Tabuizovány jsou hlavně živočišné tuky (máslo, sádlo) s poukazem na obsah cholesterolu a nasycených mastných kyselin. Přednost dávají rostlinným olejům a umělým tukům. Vyhýbat se ale všem tukům a mít až panický strach z „mastnoty“, když jsme zdraví a nic nám nechybí, nemusí znamenat, že pro své zdraví děláme něco záslužného. Především takové chování může zavinit nedostatek vitamínů A, D, E, K, protože jejich zdrojem jsou právě tuky. To je poměrně známá skutečnost. Méně se ale ví, že i přísně bezcholesterolová dieta není bez určitého rizika. Mohla by způsobit nedostatek cholinu (nachází se například ve žloutcích a játrech), tím případně vyvolat dysfunkci jater, zhoršovat funkce mozku, způsobovat poruchy paměti, nesoustředěnost a existuje také podezření, že nedostatek cholinu vyvolává agresivitu a deprese, které mohou vyústit až k sebevraždě.

Uvažuje se též o tom, že určité množství cholesterolu potřebují i cévy, neboť jinak hrozí jejich zeslabení a jako následek krvácení do mozkové tkáně, tedy přesně to, čeho jsme se chtěli původně vyvarovat tím, že cholesterol ze stravy úplně vyloučíme. To ovšem neznamená, že čím více cholesterolu požijeme, tím lépe. Naše tělo si jej beztak vyrábí samo a k jeho dostatečnému přísunu v potravinách postačí asi čtyři žloutky týdně.

Ví se také to, že vysoký příjem tuků může přispět k rozvoji rakoviny tlustého střeva, ale některé studie naznačují, že by mohla být souvislost mezi nedostatečnou hladinou cholesterolu a právě rakovinou tlustého střeva.

Nedostatek tuku ve stravě vede k menstruačním poruchám. Přehnané cvičení a nerozumná dieta v touze po zhubnutí může zavinit nedostatečnou menstruaci, dočasnou neplodnost a osteoporózu ve vyšším věku. Ženské hormony totiž neprodukují pouze vaječníky, ale i tuková tkáň. Proto ženy v klimakteriu obvykle přibývají na váze. Tělo se přílišnému úbytku hormonů způsobenému vyhasínající funkcí vaječníků snaží zabránit právě tvorbou tukových polštářků. Ženy by neměly panikařit a podstupovat drastické diety. Je to v posledku dobrý důvod pořídit si něco nového na sebe. Neměly by však upadnout do opačného extrému, aby skončily tak, jak se vyjádřil Miroslav Horníček: „O některých ženách by se mělo mluvit v zeměpisných pojmech, odkud kam až sahají“.

Prozatím jsme hovořili o tucích obecně, co ale víme o jednotlivých z nich? Stále se opakuje, že je třeba upřednostňovat ty rostlinné a umělé před živočišnými. Slyšeli jsme to již tolikrát, až to nudí. Pokud najdu taková doporučení v nějakém článku, obvykle jsou to poslední slova z jeho obsahu, která si přečtu. V poslední době se totiž můžeme setkat i s názorem, že bychom měli dávat přednost čerstvému máslu před umělými tuky, jejichž kvalita je kolísavá. Vliv reklamy na jejich spotřebu je nemalý a možnost přesvědčit se o tom, nakolik je výrobek zdraví ne prospěšný, je téměř nulová. O kvalitě jednotlivých umělých tuků totiž rozhoduje technologie jejich zpracování. Především se jedná o nebezpečné trans-kyseliny vznikající při ztužování rostlinných olejů. Ty totiž zvyšují LDL- cholesterol a současně snižují HDL- cholesterol, což je nežádoucí poměr obou typů. Děti do tří let by měly umělé tuky, někdy nepřesně zvané margaríny, dostávat proto zcela výjimečně, přesto řada pediatrů stále tvrdí pravý opak.

Překvapivý je též názor, že i vepřové sádlo je celkem přijatelné, a že snad ani husí sádlo neškodí a je možná dokonce prospěšné, protože obsahuje žádoucí mono-nenasycené mastné kyseliny. Zdá se, že bezproblémové jsou rybí tuky, ty ovšem mohou být kontaminované ze znečištěných moří. Doporučit jako zdroj kvalitních tuků lze ořechy, mandle, semena dýně, ty však mohou být napadeny nebezpečnými plísněmi. Co říci na závěr, když je zde každá rada drahá? Skutečnost je bohužel taková, že každý jsme jiný, máme různé potřeby a to, co prospívá jednomu, může škodit druhému. A co platí dnes, může být zítra jinak. Pravdu snad mají jen stará na první pohled již otřepaná úsloví prověřená časem, že „všeho moc škodí“, i „dobrého pomálu“. O tucích to platí rozhodně.

Autor: prevzaté z časopisu Sféra