ecomail.cz

Svetlo v modernej medicíne

Světlo k životu potřebujeme – jeho nedostatek způsobuje lidskému organizmu problémy. Vliv světla na tělo i duši člověka byl znám již v dávných dobác h. Světlo bylo součástí různých obřadů Inků, znala ho starověká čínská i egyptská medicína, jako sluneční lázně využívali staří Řekové a Římané střešních teras domů.


Světlo se sice využívalo již dávno, ale po jeho složení pátrali vědci velmi dlouho. Například Platon si myslel, že lidské oči jsou aktivními zdroji světla. Ani v 16. století znalosti o povaze světla nijak zvlášť nepokročily, zkoumáním světla se v tomto období zabývala hlavně církev – fyzikální podstatu světla nikdo nezmiňoval. Lomem světla se v 17. století kromě jiného zabýval český lékař, fyzik a matematik Jan Marek Marci z Kronlandu, který popsal, že bílé světlo je světlem složeným z mnoha jiných barev a vysvětlil podstatu duhy. Za své četné objevy v mnoha vědeckých oblastech byl jmenován členem Královské společnosti nauk v L ondýně. Jeden z prvních, kdo popsal fyzikální povahu světla, byl anglický vědec Isaac Newton. Ten chápal světlo jako proud částic (korpuskulí) v mechanickém smyslu, ale tato jeho teorie experimentálně neobstála. Newtonův současník, holandský vědec Christiaan Huygens pak vyslovil kolem roku 1678 domněnku, že se světlo vlní. Vlnová teorie světla vytvořila základ pro vysvětlení i mnoha jiných fyzikálních jevů. Na přelomu 19. a 20. století vyslovil Max Plank hypotézu, že světlo je tvořeno malými částečkami energie, tzv. kvanty. Tím byl potvrzen fakt, že světlo obsahuje i částice, jak předpokládal Newton (i když trochu jiné). Na základě Plankových poznatků vznikl nový vědecký obor, kvantová fyzika. Podle ní světlo obsahuje jak složku vlnovou, tak i korpuskulární.

Když se řekne fototerapie
Fototerapie je metoda, která světlo využívá k léčbě a k prevenci některých onemocnění. Jejím zakladatelem se stal dánský lékař a vědec Niels-Ryberg Finsen. Zabýval se studiem fyziologických účinků slunečního záření, zkoumal jeho různá spektra a jejich vlastnosti. Při tom zjistil, že některé paprsky mají léčebné účinky. Zkoušel sluneční paprsky koncentrovat a v roce 1895 poprvé použil k léčbě kožní choroby Lupus vulgaris (forma kožní tuberkulózy) lampu, která produkovala obloukové světlo. Protože výsledky jeho léčby byly dobré, založil v roce 1896 v Kodani Ústav pro terapii světlem. V roce 1898 získal titul profesora, rok na to byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1903 získal Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii. Konkrétně to bylo „za metodu léčení nemocí, zvláště Lupus vulgaris pomocí koncentrovaných paprsků světla“.

Na začátku 20. století se po celém světě rozšířilo zakládání „světloléčebných ústavů“, které využívaly k léčbě nejrůznější speciální lampy a různé vlnové délky světla viditelného, ale také infračerveného a ultrafialového. U nás byl jedním z průkopníků fototerapie MUDr. Edvard Slavík (1863–1942), který po absolvování české lékařské fakulty (1890) působil delší dobu na různých dermatologických klinikách v cizině a světelnou léčbu studoval v Kodani u nositele Nobelovy ceny Nielse R. Finsena a dalších. Po návratu do Prahy založil vlastní světloléčitelský léčebný ústav.

Nejpřirozenějším zdrojem světla je samozřejmě Slunce, ale moderní fototerapie využívá i jiné zdroje světla, které se liší fyzikálními vlastnostmi i účinky na živý organizmus. Některé přístroje a procedury se používají již mnoho let, některé jsou novější a vývoj v této oblasti pokračuje dál. Léčba světlem (fototerapie) se využívá v mnoha lékařských oborech, např. v dermatologii, porodnictví, psychiatrii, medicíně bolestí, estetické medicíně, rehabilitaci, ale i v lázeňství a její využívání se rozšiřuje do stále více oborů.

V kožním lékařství se např. používá (ultarfialové, viditelné, ale i infračervené) záření při léčení chorob, jako je psoriáza, atopický ekzém, akné, zánětlivá onemocnění, plešatění, ztráta pigmentu atd. V porodnictví se fototerapie nejčastěji používá při závažnějších formách novorozenecké žloutenky. 

Velmi důležité je působení světla na lidskou psychiku. Když svítí sluníčko, většina lidí má lepší náladu, naopak při oblačných a mlhavých dnech se nálada zhoršuje. Tam, kde je málo slunečního světla během roku, je zaznamenáván vyšší počet sebevražd. Např. se uvádí, že v severských a baltských státech jsou sebevraždy páchány 4–5 krát častěji než v zemích, kde je slunečního svitu hodně. Fototerapie se v psychiatrii používá např. k léčbě zimního typu sezonních afektivních poruch (SAD), které se projevují opakovanými poruchami nálad a těžkými depresemi.

Moderním typem fototerapie je např. používání laseru. Světlo je z laseru vyzařováno ve formě úzkého svazku a na rozdíl od světla z přirozených zdrojů je koherentní a monochromatické. První laser zkonstruoval v roce 1960 Američan Theodore H. Maiman v laboratořích firmy Hughes Aircraft. Do medicíny začaly lasery pronikat od konce roku 1961. Rozsah použití laseru v současné medicíně je velmi široký a jeho aplikací stále přibývá. Zvláštní výhodou laseru je, že umožňuje koncentrovat energii záření na nepatrnou plošku. Tato energie se ve tkáních pohlcuje a mění se na teplo. Proto má laser významné postavení především v chirurgii. Laserové operace jsou bezdotykové, tzn., že nedochází ke kontaktu operované tkáně s cizím předmětem, který může být zdrojem infekce. Operační zásah je přesnější, protože použitím laserového skalpelu vzniká ostře ohraničený řez tkání bez poškození okolí. Současně s řezem dochází ve tkáni ke koagulaci, která uzavře konce cév, rána pak mnohem méně krvácí, rychleji se hojí.

Mezi obory medicíny, ve kterých se využívá k léčebným postupům laser, patří např. oftalmologie (snad každý slyšel o korekci některých očních vad laserem), neurologie, chirurgie, plastická chirurgie, dermatologie, gynekologie, stomatologie, estetická medicína a mnoho dalších.

Barvám se přisuzují různé účinky na lidský organizmus:
Modrá barva uklidňuje, pomáhá větší koncentraci, navozuje jistotu, uvolnění, odpočinek. Potlačuje chuť k jídlu, a tím pomáhá i v boji s nadváhou. Celkově tiší bolest, chladí a harmonizuje, podporuje kreativitu.
Zelená barva evokuje přírodu, nový život spojený s jarem, navozuje příjemné pocity. Regeneruje, uvolňuje nervy, dodává energii. Působí duševní pohodu, posiluje zrak, zvyšuje sebevědomí, pomáhá uvolnit vnitřní napětí.
Žlutá barva odráží velké množství světla, je to barva slunce. Přisuzuje se jí pozitivní působení na náladu, a tak je doporučována ke zvládání deprese a melancholie. Vyvolává radost a pohodu, posiluje nervový systém, je barvou radosti, důvěry, štěstí a přátelství. Přináší do života lehkost, výšku, volnost, aktivitu a komunikaci.
Červená barva je barvou lásky, ohně, krve, povzbuzuje vitalitu člověka, dodává energii, sílu a vůli, podporuje smělost v rozhodování. Věří se, že dodává chuť k jídlu, podporuje egoizmus. Není vhodná pro lidi psychicky vznětlivé a podrážděné.
Oranžová barva – je obecně považována za barvu mládí, za barvu optimistickou, která je doporučována proti depresi, smutku a pesimismu. Přináší schopnost aktivní komunikace, slunce, teplo, smyslnost.

Adresa: prevzaté z časopisu Sféra