ecomail.cz

Tradičná čínska medicína - Dedičstvo starovekej Číny, ktoré prežilo niekoľko tisícročí

Všechny metody vycházející z čínské medicíny jsou založeny na přesném poznání toho, jak organizmus, jeho orgány a části fungují v normálním stavu a jak vznikají chorobné změny, jaké jsou jejich příčiny, jak se projevují, jakým způsobem a proč je možno je odstranit. TČM obsahuje obrovské množství vědomostí a znalostí, které jsou shrnuty v základní teorii čínské medicíny. Patří mezi komplexní systémy lékařského myšlení, které umožňuje nalézat odpovědi na zdravotní problémy, se kterými se setkáváme v dnešní moderní společnosti.

Učení čínské medicíny
Učení o jin-jangu a pěti prvcích, které jsou hlavní náplní našich dalších článků. Objasníme si základní principy a mechanizmy celého světa, který je tvořen z čchi, prapůvodní substance-energie, skládající se z jinu a jangu, dvou protikladných, avšak v sobě obsažených a spojených složek. Vlastnosti jinu a jangu a jejich zákonitosti vzájemného působení určují chování věcí a jevů, čili také podstatu zdraví a nemoci. Pět prvků – dřevo, oheň, zem, kov a voda rozrůzní energii vzájemnými vztahy rození a ovládání. Pochopení tohoto učení objasňuje chápání organizmu člověka.

Učení o vnitřních orgánech je dalším učením čínské medicíny. Zabývá se činností a funkcemi jednotlivých orgánů těla, objasňuje jejich vzájemné vztahy, jak jsou na sobě závislé a také propojenost s vnějším okolím. Rozdělujeme je na tři skupiny – pět orgánů cang, šest orgánů fu a zvláštní orgány fu.

V učení o čchi, krvi a tělních tekutinách je objasněn původ, tvorba, funkce a vzájemné vztahy těchto pro život nepostradatelných tekutin a jejich spojitost s vnitřními orgány. Neméně známou a používanou metodou je učení o síti drah, které vysvětluje systém drah oběhu čchi, funkce drah, spojitosti s orgány a odraz chorobných stavů. Dráhy jsou velmi důležité, protože jsou propojením těla funkčně, informačně, živinami, fyziologicky i patologicky. Proto je jim věnována velká pozornost.

Dalšími metodami učení jsou učení o příčinách vzniku onemocnění, učení o mechanizmu nemocí, metody vyšetřování, rozlišovací diagnostika, prevence a zásady léčby. Již z nastínění hlavních disciplín vyplývá, že základní teorie čínské medicíny představuje velké množství vědomostí, na kterých je třeba stavět, jako na pevných základech domu.

Historie čínské medicíny
Počátky vzniku čínské medicíny se ztrácejí v hloubi dávnověku a už je nikdy nikdo přesně nepopíše. Prvním císařem byl Fu-si vládnoucí v letech 2852 – 2737 př. n. l. Jemu jsou připisovány první praktiky akupunktury, vyrobil devět typů jehel, sestavil osm trigramů, jež se staly základem pro I-ťing, Knihu proměn. Další na trůn nastoupil Šen-nung, Božský zemědělec, vládl do roku 2697 př. n. l. Vymyslel a zhotovil dřevěný pluh, naučil lidi obdělávat půdu, pěstovat obilí. Zavedl pořádání trhů a výměnný obchod a je zakladatelem farmakologie a používání léčivých bylin. Je autorem nejstaršího čínského herbáře Šennungova kánonu bylin. Třetím otcem čínské medicíny je Chuang-ti, Žlutý císař. Zabýval se tajemstvím věčného života, výrobou elixíru nesmrtelnosti, nemocemi a jejich léčením. Je autorem díla zvaného Vnitřní kniha Žlutého císaře. Dále je mnoho podložených záznamů, knih a dokumentů objasňující teorie nemocí, léčení, bylin i metod řešení. Na propracované podobě dnešní tradiční čínské medicíny se podílelo velké množství panovníků, vládců a vzdělaných lidí.

Základní charakteristika čínské medicíny
Čínská medicína používá celou řadu specifických teorií, praktických metod a postupů, ve kterých se zásadně liší od západní medicíny. Čínskou medicínu nejvíce charakterizují dva rysy: Jedním je celostní přístup k pohledu na člověka. Člověk je brán jako buňka v organizmu vesmíru, která je s ním spojena a podléhá stejným zákonům jako celý vesmír. Stejně tak je chápána jednota, která platí i uvnitř lidského těla, kde jednotlivé jeho části jsou spojeny v jeden vzájemně propojený a ovlivňující se celek.

Druhým typickým rysem je používání rozlišovací (diferenciální) diagnostiky pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu a jeho konkrétních metod. Metoda pečlivě zkoumá a rozlišuje chorobné příznaky u každého člověka a každé nemoci a stanovuje léčbu nikoliv pro všechny stejnou podle zjištěné nemoci, ale podle jednotlivých individuálních příznaků daného člověka a reaguje i na průběžné změny.

V druhé části dnešního článku rozebereme podrobněji zákonitosti učení o jin-jangu. Veškerá energie světa je rozdělena na energii jin a jang. Mají úplně opačné vlastnosti, ale přitom je od sebe není možno oddělit, neboť v jednom je obsažen i zárodek druhého. Obě síly působí proti sobě, ale zároveň usilují o rovnováhu.

Jang je tvořivý, mužský princip, aktivní sluneční energie, je to život, světlo, teplo, pohyb, utváření a ničení. Jde o energii, která přetváří svět. Naopak jin je pasivní, ženský princip, odražená měsíční energie. Je to tma, noc, chlad, útlum, stabilizace a klid. Jde o energii, která je přetvářena jangovým tvořivým procesem. Vzájemné působení mezi energií jin a jang je charakterizováno čtyřmi principy, které jen lehce uvedeme a objasníme.

Prvním principem je vzájemná závislost, což znamená, že protiklady jsou jednoznačné. Bez noci není den, vedle radosti přichází smutek, vedle chladu existuje teplo. Harmonická rovnováha dvou protikladných energií se znázorňují v Božské monádě, kde jsou jin a jang spojeny v jedno a jsou zcela vyrovnané. Druhý princip je zápas protikladů. Svět je a bude stále plný protikladů a boje mezi nimi. Třetím principem je prolínání, které vidíme ve formě zakřivení na monádě. Symbolizuje, že mezi protiklady není vyhraněná hranice. Není ostrý přechod od denního světla ke tmě i ranní světlo jemně tlumí noc. V každém jangu je trochu jinu a naopak. V nejtemnější noci je vždy trocha světla, abychom uviděli, co je v naší blízkosti a v nejjasnější den najdeme stín, kde bychom si mohli odpočinout. Posledním čtvrtým principem je vzájemná přeměna, která je nejen užitečná, ale dovoluje i zachovat zdraví a sílu. Pochopení principů jinjangových přeměn, jejich příčin a zákonitostí je základem pro pochopení teorie čínské medicíny. Dvě složky čchi (jin a jang) jsou v neustálém pohybu a vytvářejí nekonečné podoby existence.

Jin a jang v těle
Nyní již pro vás bude jednoduché sledovat konkrétní rozmístění v rámci těla. Povrch patří k jangu, vnitřek k jinu. Horní polovina těla je jangová, spodní je jinová. Levá polovina těla je jang a pravá je jin. I vnitřní orgány rozdělujeme na jinové a jangové. K jinu patří pět orgánů cang (játra, slezina, srdce, plíce, ledviny), k jangu náleží šest orgánů fu (žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř a trojitý ohřívač). Podle příslušnosti k jin a jang se dělí i dráhy jednotlivých orgánů, jimiž proudí čchi do celého těla. Hlavní dráhy jsou všeobecně jinové. Jangové jsou všechny drobnější odbočky a spojnice. Také čchi je jang a krev je jin. Ale čchi dále může být ochranná, která je na povrchu, a proto je jangová, zatímco vyživující čchi uvnitř těla je jinové povahy. A protože již víme o všech zákonitostech přeměny energie jin a jang, tak víme, že i v těle jsou v různých podobách, záleží vždy na tom, v jakých konkrétních souvislostech uvažujeme. I veškeré funkce v těle se řídí těmito zákonitostmi. Proto vzájemný soulad jinu a jangu je nejdůležitějším principem pro zachování normálních životních funkcí.

Rovnováha mezi jinovou a jangovou čchi v těle je nazývána normální čchi (čeng-čchi), při rozladění jde o škodlivou čchi (sie-čchi). Zdravotní stav je odrazem stálého boje a vyvažování mezi normální a škodlivou čchi. Když jin a jang v orgánech nejsou v rovnováze, vznikají nemoci. Rovnováha jinu a jangu může být porušena několika způsoby. V případě nadbytku obou složek, mluvíme o plnosti, jestliže je nedostatek čchi a normální čchi je oslabená, jedná se o prázdnotu. Je-li porušen poměr jinu a jangu, projeví se horkostí nebo chladem, a to dvěma možnými způsoby, buď je přeplněna stejná složka, nebo je prázdnota protějšku. Nemoc je chápána jako proces, jehož kořínky lze vystopovat dříve, než opravdu propukne jeho závažná fáze.

Stará čínská medicína kladla hlavní důraz na prevenci. Léčit nemoc, až propukne, je podle slov čínského klasika velmi pozdě, je to stejné jako: „začít kopat studnu, až když jsme žízniví“. Je možno tedy čínskou medicínu chápat jako návod k životnímu stylu, zdravovědu, která vysvětluje příčiny nemoci proto, aby ukázala na způsoby předcházení nemocem. Proto znalosti o udržení jinu a jangu v rovnováze nás povedou k pevnému zdraví a spokojenosti v životě. A to určitě za trochu studia stojí.

Autor: prezvaté z časopisu Sféra