ecomail.cz

Vnútorný trojuholník a kvalita našich vzťahov

Zajímají vás vztahy? Pak je třeba začít u sebe. Nejdůležitější vztah, který máme, je totiž ten k sobě samému. Je velmi prospěšné se na sebe podívat optikou svých vnitřních částí, které se realizují ve vnitřním trojúhelníku. Ukážeme si, jak naše nitro – vnitřní vztahy ovlivňují náš život. Mám zkušenost, že teprve když se podíváme dovnitř sebe samých, máme možnost pochopit své postoje a následně nalézt východisko z opakujících se scénářů, kde nemáme možnost volby. Východiska jsou ukryta pod nánosem zlozvyků, stereotypů a sebestylizace.


Náš vnitřní trojúhelník je tvořen vnitřními „postavami" – vnitřním mužem, vnitřní ženou a vnitřním dítětem – jsou souborem, který tvoří náš vlastní naturel, otisk povahy a vlivu rodičů a někdy i zasuté osudy rodu. Vycházím z předpokladu, že každý v sobě máme otisk z historie našeho života. Jsou to všechny naše zkušenosti a zážitky, jež nás formovaly. Díky nim právě teď zaujímáme postoje, které zaujímáme. Mužské vlastnosti a kvality vycházejí z vlivu našich otců, dědů či jiných dominantních mužských vzorů z našeho dětství. U ženských vlastností a kvalit je obdobné, jen vzorem jsou matky, babičky. Poslední stranu trojúhelníku pak tvoří vlastnosti a kvality dětské, které jsou získány v průběhu našeho dětství. Pojďme se nyní na jednotlivé segmenty trojúhelníku blíže podívat.

Pokud matka nebyla zahrnuta láskou, těžko ji bude dávat svým dětem.

Rod iče jsou na prv ním místě 
Ve své podstatě se celá věc jeví jako velmi jednoduchá. Každý z nás má či měl své rodiče, jinak by ani nežil. A i přesto, že život často zamíchá karty tak, že se dítě stane polosirotkem či sirotkem, vliv rodičů přetrvává. I v případě, že dítě je v rodině náhradní či má rodiče nevlastní. Často se ve své praxi setkávám s tím, že nepřítomný rodič má na dítě větší vliv než rodič dostupný. To je dobře vidět právě dnes, kdy je tolik žen často na výchovu dětí samo. Otec buď není přítomen vůbec, a nebo jen ve formě víkendového rodiče. A přesto obzvláště u synů lze vidět, jak přebírají chování otce, někdy i včetně grimas a mimiky.

Dětství je pokračování
Dětství obecně vnímáme v našich končinách jako dobu her, bezstarostnosti a zábavy. Nicméně je třeba si uvědomit celkové nastavení a dynamiku vztahu dítěte a rodiče. Dítě je zcela závislé, zároveň má své potřeby. Závislost se projevuje velmi malou možností ovlivnit běh a řád věcí, které se v dané rodině vyskytují. Proto je pro dítě nezbytné se přizpůsobovat vnějšímu světu. Ovšem na straně druhé jsou zde základní potřeby dítěte, jako je láska, péče a pocit bezpečí. Pokud je kterékoliv této potřeby nedostatek, dítě okamžitě chce nápravu a doplnění chybějícího. Dítě je tedy mezi dvěma mlýnskými kameny, které ho formují a velmi často až deformují. Dítě je pak doslova vtaženo do situací, které nejdou řešit bez úhony. Například když matka sama nebyla zahrnuta péčí a vřelostí od svých rodičů, bude ji těžko dávat vlastnímu dítěti. Dítě bude proto citově strádat a začne nejčastěji matku atakovat a to, co mu chybí, požadovat. Jenže se většinou nedočká. Samozřejmě též požaduje to chybějící po otci, ale pro muže je přirozené projevit lásku akcí. Nicméně potřeba je stále přítomná, a tak dítě hledá jiné strategie, jak dosáhnout toho, co mu chybí. Výsledkem ovšem bývá právě zmiňovaná deformovanost či pokřivení.

Všichni v sobě máme vlastnosti mužské, ženské a dětské

Dospělost – mnoho vlivů
Přichází dospělost, kdy už nejsme závislým dítětem a můžeme si naplňovat veškeré potřeby sami. Zároveň ovšem zůstávají nejen deformity z dětství na základě programů pro přežití, ale též vědomě či nevědomě přijaté vzory chování od rodičů či prarodičů. A toto vše ovlivňuje nejen naše chování, ale též prožívání světa vůbec. Je to mnoho vlivů, které jsou velmi často protichůdné, a většina z nich je tak hluboce zakořeněna, že je ani nevnímáme, a ani o nich nevíme. Prostě je žijeme. Zjednodušeně řečeno, všichni v sobě máme vlastnosti ženské, mužské i dětské a ke každé z nich patří rozdílné potřeby. A právě tento souhrn vytváří vnitřní trojúhelník.

Osoby a obsazení – vnitřní trojúhelník
Hlavními aktéry jsou muž, žena a dítě. Respektive jejich předobrazy otec, matka a naše dětství. Je proto nezbytné nejprve uvidět celou situaci jasně, což zhusta vede k ne zcela příjemným pocitům a prožitkům. Naší realitou je nejen to, že tyto postavy v sobě máme, ale také to, že mezi sebou reagují. To přináší značné nároky vzhledem k rozdílnosti jejich potřeb a vlastností. Jistě znáte ze života situaci, kdy máte nějaký cíl. Vaším plánem je začít a cíle dosáhnout bez většího otálení a prodlev. Což je mimochodem příklad mužského naplňování cílů. Zhusta ovšem vstupují do hry různě překážky, odpory či zádrhele, které často generují právě ty postavy, které nejsou zahrnuty a o které není dbáno. Všichni v sobě máme vlastnosti mužské, ženské a dětské A to je právě to, oč tu běží. Teprve na základě poznání sebe sama, což není možné bez toho, aniž bych viděl vliv rodičů, je možné znát své potřeby.

Chci to prozkoumat. Jak na to?
Jak navázat kontakt se svými vnitřními částmi? Na prvním místě mohu doporučit rodinné konstelace nebo vizualizaci či vnitřní dialog. Konstelace upřednostňuji, protože tato metoda umí nejlépe přemostit vliv mysli. Je založena v prvé řadě na prožitku a porozumění s praxí se připojuje až následně. Zároveň konstelace pracují s naším vnitřním obrazem. Tím, že změníme svůj vnitřní obraz, změníme to, jak vnímáme svět okolo sebe. Navíc nám dávají možnost uvidět realitu takovou, jaká skutečně je. S tím pak roste naše ochota a schopnost tento pohled přijmout, nebo si připustit, že to může tak být. V případě vizualizace, jde o navázání kontaktu s tou částí, která je opomíjena. Pokud na to narazím, tak pro klienta nebo pro sebe pojmenuji tu část, které se to týká. Následně se zaměřuji na pocity. Jednoduchá poučka, jak si pro sebe nelézt to přehlížené, jsou pocity. Pokud ve mně nějaká situace opakovaně vyvolává silnou rozmrzelost, popuzenost, odpory, nechuť či přímo vztek, tak se dost jistě hlásí moje téma, které s tím souvisí, nebo to přímo vyjadřuje. Pokud mě nějaké chování u druhých štve, zraňuje či vnímám dokonce bezmoc, tak je to moje téma, které volá o pozornost.

Mapa s názvem „To js em já“
Právě díky tomuto pohledu nejen do svého nitra, kde leží často ukryty vzpomínky plné pocitů vázajících se na dětství, ale též na základě přijatých či vnucených vzorců od rodiny, rodičů, prarodičů, si můžeme utvořit mapu, která nese název: To jsem Já. Ve chvíli, kdy tuto mapu máme a je třeba se připravit na to, že nikdy nebude kompletní a zůstanou na ní bílá místa, se můžeme vydat na cestu životem svobodněji a hlavně s vyšším vědomím o sobě samém. V případě muže pak může dojít k východisku v tom, že jeho mužská část takzvaně převezme velení. Ovšem nejedná se o diktaturu, ale o vůdcovství, tj. muž vede, ale zná potřeby ostatních a bere na ně ohled, aniž by ztratil ze zřetele svůj cíl. Jestliže vás něco opakovaně ve vztazích zatěžuje, či trápí, tak je třeba obrátit pozornost k sobě. Podívat se na vztah, který máte sami se sebou. V tu chvíli se nevyhnete pohledu zpět, je důležité vrátit se nejen k dětství, ale nezbytně i k vlivu rodičů a potažmo i celého rodu. Prostě platí, že rodiče a rod jsou naše kořeny – „Odtud jdeme!“

Autor: prevzaté z časopisu Sféra