ecomail.cz

Voda a jej nekonečná pamäť


Dárkyně života uctívána všemi náboženstvími světa od jeho počátků. Legendy, mystické příběhy i reálná fakta vypovídají o neuvěřitelné moci tohoto jedinečného elixíru zdraví. Přírodnina tvořící 70 % Země vyvěrá z podzemních pramenů i padá z nebe. Poskytuje životní sílu a energii.


Voda je živý organizmus, schopný přijímat a reagovat na pozitivní i negativní informace z vnějšího okolí. Vnímá vibrace slov, hudby, obrazů i emocí. Ukládá je do své nekonečné paměti a dle jejich obsahu mění svou strukturu i kvalitu. To jsou závěry výzkumů předního světového odborníka na vodu Dr. Masaru Emota. Vědec a průkopník v teorii vody coby nosiče informací na základě své sbírky (čítající desítky tisíc fotografií vody v krystalické podobě) prakticky dokazuje, jak vážná hudba či láskyplná slova vytvářejí geometricky dokonale souměrné útvary zvyšující energii vody. Negativní zprávy, agrese a např. rocková hudba prospěšné zdravotní účinky vody naopak snižují a viditelně symetrii krystalů narušují. Tento převratný objev také přispívá k pravdivosti výpovědí o existenci „svatých studánek a pramenů“ (vyhlášených míst zázračného lidského uzdravení), která je zjevně možná i vzhledem k jejich lokalitám (v čisté panenské přírodě nabité kladnou energií). Lurdy v jižní Francii, Bath v A nglii a přes 3 000 míst léčivých studen v I rsku patří k neznámějším. Dr. Emoto při svých pokusech označoval jednotlivé vzorky vody štítky se slovy různého významu (láska, vděčnost, mír, štěstí, odvaha, naděje apod.). Proměny vody lze však dosáhnout i pouhými myšlenkami s jakými ji přijímáme a pijeme! Každá sklenice vody tak poskytuje člověku neopakovatelnou možnost, jak ovlivnit svůj zdravotní stav, vztahy v rodině a profesní život.

Poděkování je však prvořadou nutností. Značí vděčnost a lásku, skrze které nás voda učí milovat sami sebe i vše živé v okolním světě (rostliny, zvířata, společnost).

Děkuji, vděčnost a láska – tři klíčová slova šířící klid a mír na planetě Zemi – jsou hlavním poselstvím vody!

Voda do domu , štěstí do domu
Tak velký význam přikládá vodě Feng Shui, tradiční čínské umění o vztahu člověka k přírodě v čase a prostoru. Feng – voda je jedním z jeho dvou hlavních symbolů a S hui – vítr udává svou energií rytmus a řád života na Zemi. Historicky nejvěrohodnějšími důkazy o neuvěřitelné síle vody jsou kupříkladu původní místa vzniku všech světových mocenských měst v její blízkosti. Obyvatelům zajišťovala obživu i obchodní cestu (prosperitu a bohatství). Tekoucí vody disponují větším energetickým nábojem oproti vodám stojatým (typickou ukázkou jsou vodopády). K dosažení psychické i fyzické stability u člověka vedou dle Feng Shui pevná pravidla. V otázce volby bydliště je nejdůležitější dodržet bezpečnou vzdálenost od vodního zdroje (riziko záplav). Jezírko, studánka nebo venkovní fontánka na zahradě jsou další možností, jak si z čistého vodního toku zajistit pravidelný přísun vitality. Blahodárná čchi může proudit i v městském bytě. Akvárium, pokojová studánka promění každou místnost v prostor pulsující zdravím. Fontánka s jemně tekoucí čistou vodou (přes kameny v okolí živých zdravých rostlin) svými charakteristickými zvuky (zurčí, šplouchá, bublá) účinně zklidňuje a zmírňuje napětí v celém organizmu. V daném místě reguluje optimální vlhkost vzduchu, zbavuje jej částeček prachu a ionizuje svými zápornými anionty. Akvárium s rybami a vodními rostlinami představuje aktivní mikrosvět, jehož pozorováním (symbiózy společenství ryb a rostlin) si více uvědomujeme základní lidskou potřebu – kontakt s vnějším okolím, neboť člověk je tvor společenský.

Voda očišťuje tělo i ducha
…a to bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti i vyznání. Této historicky výjimečné úlohy se cení a maximálně využívá i nadále ve všech zemích současného moderního světa se zachováním tradičních praktik. Mikvah (židovské rituální koupele) jsou základní součástí všedního života židů (např. nové kuchyňské potřeby se před prvním použitím noří do mikvah) i vrcholem náboženské očisty a přeměny na židovství, „znovuzrození“. Představují jak lůno (koupele žen po porodech), tak hrob (koupel předchází odchodu žida na věčný odpočinek) i bránu k posmrtnému životu. Nádrže pro ponor celého těla (podmínka očisty) v přírodních tocích (podzemní, pramenité nebo dešťové vodě) se podobají malým plaveckým bazénům.

Ajurvéda (indická nauka o dlouhověkosti) staví koupele v běžném životě rovněž na přední místo v regeneraci a prevenci zdraví. Tělesná masáž oleji (preferován sezamový) předchází koupeli s příměsí léčivých bylin (lípa, heřmánek), které efekt šetrného způsobu očištění navyšují. Svátek Kumbh Mela je naproti tomu ryze náboženským rituálem, a to největším na světě s tisíciletou tradicí. Koná se 4krát během 12 let za účasti tisíce svatých mužů, guruů i desítek miliónů věřících hinduistů. Ve vodách hlavních posvátných řek (Gangy, Jamuny a S arasvatí) očišťují svá těla, karmu, meditují a diskutují o aktuálním významu filozofie hinduismu.

Japonské koupele v horkých pramenech tzv. onsenech uvolňují svalová zatuhnutí, blokády těla i mysli. Desetiminutový pobyt ve vodě teplé 45°C probíhá veřejně po předchozí tělesné očistě. Rituál koupelí v soukromí povoluje vstup do koupací vany všem členům rodiny za stejného pravidla. Vykonávají ji společně (kladený důraz na sociální akt), pouze v případě nedostatečného prostoru vstupují do vany jednotlivě (hlava rodiny, poté od nejstaršího muži a nakonec ženy). Vodu je možné udržovat při teplotě 50°C několik dnů díky poklopu uzavírající koupací nádobu.

Temazcal je mexický způsob aplikace páry obohacené o uvolněné látky z léčivých bylin, které jsou položené a vodou polévané na horkých kamenech. Procedura vede k celkové regeneraci a relaxaci organizmu a nese název dle původního prostoru – jílovitého domku (temazcalu). Hammám v zemích Arábie a T urecka slouží ke každodenní očistě, relaxaci i udržování sociálních kontaktů. Parní lázeň s použitím éterických olejů smyslných vůní orientu (zázvoru, skořice, badyánu apod.) zbavuje lidské tělo škodlivin nejprve pocením, dále koupelí a závěrečnou masáží.

Z časů dávné minulosti stojí za připomenutí období antiky. Lázně sloužily Římanům nejen k pravidelné tělesné očistě, ale byly především vyhlášeným společenským místem pro přátelská setkání, uzavírání obchodů a sňatků. Zbavení se nečistot těla i duše probíhalo ve třech fázích. Po převléknutí v apodyteriu (prostor k odložení oděvu) odcházeli do lázně s vlažnou vodou (tepidaria), z ní do teplé lázně (caldarium) a pobytem v páře (laconicum) očistný proces ukončili. Nádrž se studenou vodou (frigidarium) sloužila před opakováním všech procedur k osvěžení. Budovy lázní byly vrcholným dílem věhlasných mistrů architektury, kteří za použití mramoru, zlata a drahých kamenů vytvářeli luxus určený pouze vyšším společenským třídám starověkého Říma. Diokleciánovy lázně patřily svou rozlohou 13 ha k největším a umožňovaly vstup až pro 3 000 návštěvníků najednou. V jejich prostorách mohli využívat i několik tělocvičen, knihoven, zhlédnout divadelní představení či navštívit uměleckou galerii.

Džbán vody denně!
1,5 – 2 l vody je denní doporučované množství pro dospělého člověka. Tvoří 70 % jeho celkové hmotnosti a s přibývajícím věkem jí ubývá až k 50 %, hranici oddělující život od smrti (nižší množství vody v organizmu způsobuje smrt). Přebytek i nedostatek vody ohrožuje veškeré funkce organizmu a narušuje stabilitu vnitřního prostředí (homeostázu). Přemíra způsobuje pocity chladu, poruchy trávení a celkově oslabuje. Nedostatečná hydratace vede k zácpě, hromadění toxických látek, ztuhlosti, suchosti a poškození ledvin.

Příjem optimálního množství vody korigujeme vnímáním pocitu žízně. Více pijeme v období sucha a horka (v letních měsících), při horečnatých, průjmových onemocněních a vyšší fyzické námaze. Strava s převahou živočišných produktů (masa, vajec), průmyslově zpracovaných surovin s vysokým obsahem soli potřebu vody též zvyšuje. Naproti tomu jídelníček z čerstvých přírodních a minimálně zpracovaných surovin zajišťuje většinu adekvátního objemu vody v těle (ovoce, zelenina obsahují více než 90 % vody, obiloviny a luštěniny představují 80 % zásobárnu vody) a žízeň není tak častá. Chlad, vlhko a pasivní způsob života spotřebu vody rovněž snižují. Účinným a jednoduchým způsobem, jak dostatečně hydratovat organizmus, je postavit si ráno na viditelné místo nádobu naplněnou vodou (s čerstvou šťávou z limetky, citrónu, lístky máty apod.). Žízeň si více uvědomujeme a ubývající obsah nádoby poskytuje přehled o výši naší spotřeby. Není vhodné pít vodu příliš studenou ani horkou, ideální je pokojová teplota!

Pít před, během nebo po jídle? Důkladně se napít 0,5 hod. před či 1 hod. po jídle se jeví z hlediska zdravotního prospěchu nejvhodnější. Větší množství vypité krátce před či po jídle ředí koncentraci trávicích enzymů a přijaté živiny nejsou v organizmu efektivně využity. Během jídla je lépe po doušcích upíjet pouze bylinný čaj (např. z květů heřmánku, jetele lučního, lípy, máty, ibišku, fenyklu či badyánu).

Balená nebo kohoutková?
V současné době na světě neexistuje jediný čistý zdroj pitné vody, všichni se dělíme o vodu podzemní nebo dešťovou. Do podzemních zdrojů se velkou měrou promítají složky zemské kůry (arzén, olovo, chrom, nikl, selen, baryum, antimon a další minerály). Kapky vody dopadající na zem jsou plné toxinů vypuštěných do ovzduší (kouř, prach, olovo, stroncium, bakterie atd.). Studniční vodu znečišťují půdou prosakující zbytky zemědělských hnojiv, postřiků (dusičnany, herbicidy, pesticidy) a trusu zvířat. Úprava vody je proto nutná k eliminaci uvedených škodlivin (ohrožující zdraví člověka) a přizpůsobení ji na pitnou. Veškeré čistící procesy a chemikálie bohužel zbavují vodu aktivních živin (činí ji „mrtvou“) a zásadně mění její charakter.

Vodu chlorovanou necháváme raději po natočení z kohoutku 0,5 hod. odstát, chlor se přirozenou cestou odpaří. Dlouhodobá přítomnost chloru v těle snižuje množství vitamínu E, přispívá ke vzniku cévního onemocnění, škodí střevnímu mikrobiomu a vyvolává řadu kožních onemocnění (riziko při intenzivním plavání a koupání v chlorované vodě).

Fluorizace vody (přidávání fluoridu sodného a kyseliny fluorokřemičité do veřejných vodovodů) a její zdravotní význam pro člověka (prevence zubního kazu) je stálým ožehavým celosvětovým tématem. USA stojí v čele zemí, které ji propagují. Švédsko, Nizozemí, Dánsko, Francie i N orsko se staví proti. Výsledky výzkumů jsou zavádějící, neboť je ovlivňuje daný obsah minerálů v testované vodě. Má-li dostatek vápníku, fluorid se přirozenou chemickou reakcí na něj naváže za vzniku fluoridu vápenatého, který je na rozdíl od fluoridu sodného pro lidský organizmus nepostradatelný (zpevňuje povrch kostí, zubů a posiluje imunitu proti bakteriím a virům). Vlivem nepřiměřené fluorizace dochází k poškozování činnosti štítné žlázy (narušení enzymatického systému), zvýšení tělesné hmotnosti nebo její obtížné redukci, rapidnímu poklesu obranyschopnosti, zvýšení výskytu rakoviny, degenerativních chorob i neplodnosti.

Vodu z kohoutku či balenou? Obchody nabízejí mnoho druhů balených vod, ale vhodnější je pít vodu kohoutkovou. ČR disponuje vodou z kohoutku o vysoké kvalitě (opakovaně prokázáno výsledky rozborů a testů o její zdravotní nezávadnosti) podléhající přísněji posuzovaným kritériím oproti vodám baleným (ač avizované 100% přírodní jsou totožně upravovány, což není všeobecně známo). Ekonomicky jednoznačně vychází voda z vodovodu. Z plastových obalů se do vody uvolňují nežádoucí látky zatěžující jak lidský organizmus, tak i životní prostředí. Ve státech třetího světa platí opak – pít jen vodu balenou! Tamní vodní zdroje jsou z převážné části zamořeny choroboplodnými zárodky vyvolávající závažná onemocnění (nejčastěji gastrointestinálního traktu), které v těžkých formách vedou k celkové dehydrataci, rozvratu homeostázy a smrti (nejvíce ohroženy jsou malé děti, těhotné ženy, staří lidé a jedinci s oslabenou imunitou).

Podtrženo, shrnuto: Ať nazíráme na vodu z jakéhokoliv úhlu pohledu a přesvědčení (náboženského, terapeutického či čistě praktického), doposud platí, že je člověku „věrným a dobrým sluhou, který mu každodenně přináší poháry plné života“. S poděkováním je vypít na své zdraví a odvděčit se za ně zodpovědným chováním k přírodě – vodě, umožníme příštím generacím užívat ji stejnou měrou, jakou je nyní dáno nám.

Autor: prevzaté z časopisu Sféra